Č. 7618. Vojenské věci: * Ustanovení výnosu mno čl. 260 V. V. 1924 k čl. 10. odst. 2. o stabilisační (slovenské) výhodě neodporuje usnesení min. rady z 20. července 1923, uveřejněnému v čl. 350 Věcného věstníku mno z r. 1923. (Nález ze dne 7. prosince 1928 č. 32970.) Věc: Ing. Antonín P. v Bratislavě (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. kom. Dr. Petr Schmied) o stabilisační výhodu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l, kapitán mostního praporu, pobíral jako příslušník III. postupové skupiny dne 1. ledna 1923 požitky IX. hodn. tř. 2. plat. stupně. Dosáhnuv dnem 1. dubna 1923 kvalifikace pro I. post. skupinu, pobíral ode dne 1. dubna 1923 požitky VIII/1 s vybývající dobou 2 roků, 9 měsíců, a v důsledku časového postupu ode dne 1. července 1923 požitky VIII/2. Dnem 1. září 1923 byl přemístěn na Slov. a nastoupil v Bratislavě službu dnem 25. září 1923, i přiznány mu dnem 1. září 1923 jako stabilisační výhoda slovenská — t. j. výhoda přeřadění do platů vyšší hodn. třídy a event. i vyššího stupně plat. z oné hodn. třídy a plat. stupnice, v níž gážista dne 1. ledna 1923, resp. v době svého přemístění na Slov. byl, — ve smyslu usnesení min. rady z 20. července 1923 (Věstník mno 1923 č. 39 čl. 350) ode dne 1. září 1923 požitky VII/2 a ode dne 1. července 1924 požitky VII/3. Ve vysvětlivkách k čl. X. řečeného usnesení min. rady, uveřejněných ve Věstníku z 10. května 1924 č. 28 čl. 260, stanovilo mno výnosem z 2. května 1924, že pro přeřadění do platů, resultujících ze stabilisační výhody, jest rozhodujícím platové zařadění gážisty z 1. ledna 1923, i když byl přemístěn na Slov. až po tomto dni, že však případné přeplatky do dne vyhlášení těchto vysvětlivek nemají býti vymáhány. Příslušná hospodářská správa, odvolávajíc se na tento výnos mno, předepsala st-li k náhradě 3778 Kč 60 h na přeplacených požitcích za dobu od 1. června 1924 do 30. dubna 1926 z důvodu, že st-li byla neprávem přiznána stabilisační výhoda ve větším rozsahu než mu přináležela, neboť měl býti ve smyslu nových předpisů zařaděn dnem 1. září 1923 do platů VIII/2, / třeba těchto platů požíval již od 1. července 1923 / a dnem 1. června 1924 do platů VII/1 a nikoliv do platů VII/2, resp. VII/3. Nař. rozhodnutím zamítlo mno st-lův rekurs podaný do tohoto účetního nálezu z důvodu, že podle Věcného Věstníku 1924 č. 28 čl. 260 (k čl. X-2) jest pro přeřadění do platů se stabilisační výhodou rozhodujícím platové zařadění gážisty z 1. ledna 1923 i u těch gážistů, kteří byli přemístěni na Slov. teprve po tomto dni. Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou. — — — Stížnost namítá, že shora uvedené ustanovení generelního výnosu Věstník 1924 čl. 260, odporuje výše cit. usnesení min. rady o úpravě hmotných poměrů voj. gážistů na Slov. a Podk. Rusi, uveřejněnému ve Věstníku 1923 čl. 350. Stížnost přehlíží však, že čl. X. tohoto usnesení min. rady zmocňuje mno, aby výhody tam uvedené, tedy i stabilisační výhody, ze služ. důvodů buď zcela nebo z části odepřelo, — a tudíž i jakkoliv obmezilo. Vzhledem k tomuto zmocnění nelze shora uvedené ustanovení Věstníku 1924 čl. 260 uznati za nezákonné. Stanovilo-li mno omezení zde obsažené z důvodů služebních, nemůže nss přezkoumávati, kdyžtě z obsahu výnosu onoho nijak nevyplývá, že by se tak bylo stalo zřejmě z důvodů jiných. Uvedl-li st-l při ústním líčení, že v jeho osobě nebylo žádných služ. důvodů pro obmezení stabilisační výhody slov., jest námitka tato nepřípadná, ježto omezení jeho stabilisační výhody nebylo v nař. rozhodnutí vysloveno z důvodů služebních jeho osoby se týkajících, nýbrž právě jen u provádění generálního omezení, obsaženého ve Věstníku 1924 čl. 260.