Č. 7465.

Vodní právo. — Řízení před nss-em: Pachtýř vodního díla není legitimován k stížnosti na nss do výroku min. zeměd., který po jeho názoru zasahuje do práv vlastníka vodního díla, plynoucích z vodoprávního konsensu.
(Nález ze dne 10. října 1928 č. 27125.)
Věc: Firma J. a spol., chemická továrna na kůže v D., proti ministerstvu zemědělství o udržování jezu.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nálezem osp-é v T. ze 6. července 1924 bylo podle § 20 mor. vod. zák. uloženo Čeňku S., mlynáři v D., 1. aby ihned po- stavil stržené nástavky na jezu v řece S. a aby jez v řádném stavu udržoval, 2. aby vyčistil horní mlýnský náhon až k jezu.
Zsp v Brně rozhodnutím z 28. února 1925 nevyhověla odvolání Čeňka S., pokud směřovalo proti uloženému chování jezu v předepsaném stavu, zrušila však rozhodnutí I. stolice, pokud jím bylo uloženo vyčistiti náhon a odkázala stížnost v odvolání obsaženou, že st-lka nesplnila podmínek, za kterých jí bylo povoleno užívání turbíny v býv. papírně v D., k jednání před I. stolicí.
K min. odvolání Čeňka S. zrušilo min. zeměd. nař. rozhodnutím rozhodnutí i nález zem. a okr. správy pol., pokud jde o udržování jezu, a zamítlo žádost st-lky, vyslovenou při komis. šetření z 26. května 1924, aby Čeněk S. byl uznán povinným zříditi nástavky na jez způsobem solidnějším než dosud.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil si nss nejdříve položiti otázku, zdali firma J. a spol. jest ke stížnosti legitimována. St-lka dovolává se ochrany vodního práva nabytého z vodoprávního konsensu ke zřízení turbíny v býv. papírně, ježto jest u výkonu tohoto práva zkrácena a to tím, že následkem nedostatečného přítoku vody od jezu do mlýnského náhonu je chod turbíny v býv. papírně ohrožen. St-lka však sama uvádí ve stížnosti, že jest toliko pachtýřkou dotčeného vodního díla a námitku zúčastněné strany v odv. spise vznesenou, v níž stížní legitimace st-lčina právě u nss-u se popírá, nechala bez odpovědi.
St-lka nepodala stížnost jménem vlastníka vodního díla, nýbrž jménem vlastním a nevykázala se zmocněním k podání stížnosti jménem vlastníkovým. Podle § 25 mor. vod. zák. přecházejí vodní práva užívací, která nejsou na osobu žadatele omezena, na majitele vodního díla nebo nemovitosti a mají tedy povahu práv reálních. Ochrany takovýchto práv na užívání vody mohou se však dovolávati jen nositelé vodního práva sami, to jest osoby, kterým přísluší právní disposice s vodním právem, tedy jen majitelé vodního díla nebo nemovitosti. Naproti tomu nemůže se pachtýř vodního díla dovolávati ochrany práv s vodním dílem nebo nemovitostí spojených, ježto mu nepřísluší právní disposice s vodním právem samotným (srov. Budw. 10812/1897).
Z toho plyne, že st-lka, jsouc pouhou pachtýřkou býv. papírny v D., nemůže tvrditi žádný zásah do svého práva z vodoprávního konsensu plynoucího a není tedy ke stížnosti legitimována. Stížnost musila proto býti odmítnuta, aniž měl nss příčinu zkoumati, zdali nárok majitele vodního díla na ochranu proti nedodržení konsensních podmínek díla jiného má v § 20 vod. zák. mor. zákonnou oporu.

Citace:

č. 7465. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 111-112.