Č. 7612.

Známky: * Známky obrazové skládající se z vyobrazení zboží nebo výrobků jimi chráněných mohou se podle odst. 2 § 1 známk. zák. z r. 1890 ve znění novely č. 65/1913 ř. z. vžíti a jest úřad povinen provésti na návrh strany šetření v tomto předpisu stanovené.
(Nález ze dne 6. prosince 1928 č. 7224/27.)
Prejudikatura: Boh. A 1313/22.
Věc: Firma Smith and Wesson ve Springfieldu proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pro st-lku byla u obch. komory v Praze dne 29. května 1926 pod č. 29 956 pro revolvery a bambitky zapsána známka, pozůstávající výlučně z vyobrazení bublinkového revolveru. — Výnosem ze 14. července 1926 projevilo min. obch. pochybnost o registrační způsobilosti této známky s hlediska § 1 známk. zák. z důvodu, že, vykazujíc pouze vyobrazení revolveru, jest pro revolvery a bambitky nedistinktivní. — Ve vyjádření na to podaném uvedla chranitelka, že užívá pozastavené známky již po dlouhou řadu let, že se táž v obchodě vžila takovým způsobem, že jest považována za zvláštní označení zboží, pocházejícího z jejího podniku, nabídla o tom důkaz dobrozdáním obch. komory v Praze a projevila ochotu předložiti k poukazu žal. úřadu i jiné doklady listinné o správnosti svého tvrzení.
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. obchodu, že známka, o niž jde, neměla býti z důvodu § 1 známk. zák. zapsána a nařídilo její výmaz. V důvodech se praví: Uvedená známka, vykazující pouze vyobrazení revolveru, jest jako nedistinktivní vyobrazení chráněného zboží vyloučena z registrace podle § 1 známk. zák. ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. Chranitelka ve svém vyjádření dovozuje, že známky té používá již dlouhou řadu let, takže se vžila v kruzích obchodních takovým způsobem, že jest považována za značku zboží, pocházejícího z podniku chranitelčina, a nabízí o okolnosti té průkaz předložením listinných dokladů jakož i dobrozdáním obch. komory v Praze. Tyto vývody nejsou s to vyvrátiti námitky proti registrační způsobilosti známky, poněvadž známky, vykazující pouhé vyobrazení nebo název chráněného zboží, postrádají jakékoliv rozlišující způsobilosti; tudíž nemůže býti u nich připuštěn průkaz o jich vžití, poněvadž by se tím uvedený název nebo vyobrazení chráněného zboží monopolisovalo pro určitou firmu tak, že by ostatnímu obchodu bylo odňato. Z toho důvodu se zamítá chranitelkou navržený důkaz listinami a posudkem komory o tom, že se známka vžila jako značka chranitelčina zboží. Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná nepopírá správnost stanoviska v něm zaujatého, že známky, pozůstávající toliko z vyobrazení zboží jimi chráněného, postrádají v zásadě rozlišující způsobilosti podle 1. odst. § 1 známk. zák., obrací se však proti právnímu názoru, že známky takové nemohou nabýti rozlišovací způsobilosti podle ustanovení 2. odst. cit. předpisu, ve znění novely říš. zák. č. 65 z roku 1913. V té příčině nelze nedati stížnosti za pravdu.
Nss vyslovil již opětně (srov. nál. Boh. A. č. 1704/22 a 6595/27), že smysl cit. předpisu jest, že úřad, posuzuje rozlišovací způsobilost známky obrazové, nesmí bráti za měřítko všeobecnou zkušenost o tom, zdali ta která známka vzbudí v kterémkoliv průměrném pozorovateli dojem, že jde o zvláštní označení určené k rozlišení zboží chráněného od zboží stejného druhu, ale jiného původu, nýbrž že musí vzíti zřetel k tomu, jak onu známku posuzují příslušné zúčastněné kruhy obchodní, t. j. zkoumati, zdali snad užívání známky pro zboží určitého původu, neb snad i jiné momenty, náležející do okruhu obchodní zkušenosti a znalosti právě těchto kruhů nepůsobí, že se jim jeví distinktivní i označení, jež by samo o sobě podle pojetí neodborníků bylo pokládati za nezpůsobilé odlišovati zboží podniku jednoho od zboží stejného druhu podniku jiného.
V daném případě tvrdí stěžující si firma, že pozastavená známka nabyla právě zmíněným způsobem distinktivity, které se jí snad s všeobecného stanoviska nedostává a nabídla v té příčině v řízení správním určité důkazy. Žal. úřad odepřel vzíti tyto návrhy vůbec v úvahu z důvodu, že jde o známku pozůstávající jen z obrazu chráněného zboží, na kterýžto případ se 2. odstavec § 1. známkového zákona vůbec nevztahuje. Toto právní stanovisko nemá však opory v zákoně. Známk. zákon v 2. odst. § 1, jak byl jeho výklad právě podán, klade v otázce zde sporné váhu jedině na to, zdali známka sama o sobě nedistinktivní nabyla fakticky se zřetelem na momenty výše vyložené v zúčastněných kruzích obchodních způsobilosti rozlišovací. Povaha obrazce ve známce takové obsaženého nepadá tu vůbec na váhu a jest proto i lhostejno, zdali obrazec ten znázorňuje zboží značkou tou jako známkou chráněné. Míní-li proti tomu žal. úřad, že jest monopolisace obrazu zboží jeho zápisem jako známky pro určitého chranitele po zákonu nepřípustná stejně jako monopolisace slovního pojmenování, směšuje zřejmě a bez zákonného podkladu pojem distinktivity (§ 1 známk. zák.) a deskriptivity (§ 1 známk. novely), přehlížeje, že tu jde o zcela různé právní instituty upravené odchylnými zákonnými předpisy. Jestliže tedy žal. úřad odepřel uvažovati o distinktivitě pozastavené známky s hlediska 2. odst. § 1 známk. zák. jedině proto, že známka ta obsahuje vyobrazení zboží jí chráněného, porušil tím zákon.

Citace:

č. 7612. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 430-431.