Čís. 271.

Nepřípustnost pořadu práva pro nárok na náhradu škody, způsobené vadným stavem nouzového bytu tomu, komu byt obcí u výkonu bytové péče byl přikázán.
(Rozh. ze dne 30. září 1919, R I 371/19).
Obci В dány byly vojenskou správou bezúplatně k použití pro bytovou péči důstojnické baráky bývalého zajateckého tábora. Uchazečům o nouzový byt vydávala obec zvláštní poukázky, jež je opravňovaly, by do baráků vstoupili, vhodné bytové místnosti si vyhledali a v nich pak bydleli. Místnosti ty přenechávány pak uchazečům bezúplatně jako byt z nouze. Pouze za používání elektrického osvětlení placeno obci přiměřené odškodné. S řečenou poukázkou odebral se A do baráků. Vstoupiv do jednoho z nich utrpěli těžké zranění tím, že spukřelá podlaha baráku se pod ním probořila. Žaloval proto obec o náhradu škody. Žalovaná obec vznesla námitku nepříslušnosti pořadu práva. Procesní soud prvé stolice námitku tu zavrhl v podstatě proto, že mezi obcí a žalobcem založen byl přikázáním nouzového bytu právní poměr, jenž, jsa napodobeninou poměru nájemního, jest poměrem soukromoprávním, byt i užívání bytu poskytnuto bylo bezúplatně, poněvadž jednak, úplatnost není podstatným znakem smlouvy nájemní, jednak obec sama vojenské správě za používání baráků ničeho neplatila, a byt i obec nebyla vlastnicí baráků, poněvadž obec nadána byla vojenskou správou takovou mocí nad baráky, jež jinak jest jen výronem práva vlastnického. Rekursní soud odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, poněvadž důvodem žalobního nároku jest v podstatě zanedbání místně policejní povinnosti obcí hledíc k nebezpečnému stavu baráků (§ 28 čes. obec. zříz.) a jedná se zde tudíž o náhradní nárok, o jehož důvodnosti náleží rozhodovati úřadům správním (§ 37 čes. obec. zříz.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalující strany.
Důvody:
Pro otázku, zda přípustným jest pořad práva, rozhodnou je podstata a povaha právního nároku. Po této stránce nezáleží především na tom, že jde o nárok majetkoprávní. Neníť majetkoprávní poměr o sobě totožným s poměrem soukromoprávním, ježto i v právních vztazích jednotlivců jako příslušníků organických svazů veřejného práva (státu, země, obce atd.) k těmto svazům vznikají nároky majetkoprávní. Rovněž o sobě nerozhodne, zda nárok opírá se o právotvornou skutečnost, jež jako t. zv. právní důvod došla zákonné úpravy a právnického propracování hlavně v právu soukromém. Jsouť právotvorné skutečnosti téhož druhu a způsobu, na př. smlouva, promlčení, jednatelství bez příkazu, způsobení škody a pod. vlastní i právu veřejnému. Rozdíl sluší hledati pouze a jedině v tom, zda v daném případě jednotlivec na jedné a svaz veřejnoprávní na druhé straně vystupují proti sobě na rovné půdě zákona jako rovnoprávné subjekty právních poměrů, pro něž, pro jichž vznik, změnu a zánik nepřichází v úvahu, že jednotlivec jest zároveň členem svazu veřejnoprávního, či zda jedná se o právní vztah jednotlivce k veřejnoprávnímu svazu jako takovému, kde tedy jednotlivec je v pravdě pouhým předmětem opatření, jež v zájmu veřejném, sleduje sobě vlastní úkoly, předsebere veřejnoprávní svaz, jsa zde jako takový v poměru nadřízenosti oprávněn a zároveň povinen na svém příslušníku jako takovém požadovati nebo pro něho jako takového zákonem sobě uloženou činnost vyvíjeti. V případě, o který se tuto jedná, podjala se žalovaná obec bytové péče, chráníc veřejný zájem, jenž dotčen byl tím, že obyvatelstvo zůstávalo bez přístřeší. Otázku, zda zhostila se tohoto úkolu způsobem přiměřeným a účelu vyhovujícím, dlužno právě tak řešiti dle hledisek veřejnoprávních, jako otázku, zda žalovaná obec, učinivši snad opatření nedostatečná, jest práva z újmy, jež účastníkům bytové péče byla tím způsobena. Na tom, zda účastníci bytové péče, davše si přikázati byt z nouze, vstoupili tím k žalované obci, zejména tím, že byli povinni platiti odškodné za elektrické osvětlení, v poměr, podobný snad soukromoprávnímu poměru nájemnímu, dle toho co shora řečeno, nezáleží. Dosti na tom, že žalovaná obec nevystupovala zde jako koordinovaný právní subjekt vůči rovnoprávnému s ní po této stránce používateli bytu z nouze, nýbrž vystupovala sledujíc jí jako vyšší jednotce přikázané úkoly veřejnoprávní.

Citace:

Rozhodnutí č. 271. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 489-490.