Č. 60.

Administrativní řízení: Údaje stranou podepsaného doručného listu o dni doručení pokládati jest potud za pravé, dokud opak není konkrétními skutečnostmi prokázán.
(Nález ze dne 11. března 1919 č. 1032.)
Věc: Antonie Mikova, domkářka ve Veselíčku (adv. Dr. Richard Fischer z Olomouce) proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po několika přihláškách stěžovatelky, jejíž manžel byl povolán k činné službě vojenské, byl tchýni povolaného přiznán vyživovací příspěvek 80 h denně, který od 1. srpna 1917 byl zvýšen na 1 K 60 h a synu povolaného příspěvek 80 h denně. Stěžovatelce nebyl příspěvek přiznán s odůvodněním, že výživa její není ohrožena. Na to podala stěžovatelka novou žádost, ve které žádala pro sebe i pro tchýni povolaného plný příspěvek od nastoupení povolaného k vojsku, totiž ode dne 21. února 1916. Okresní vyživovací komise přiznala pak synu povolaného příspěvek 1 K 60 h denně ode dne 1. srpna 1917, neučinivši o nároku stěžovatelčině žádného výslovného rozhodnutí. Toto vyřízení bylo stěžovatelce dle obsahu správních spisů doručeno dne 22. dubna 1919. Dne 29. června 1918 podala stěžovatelka žádost, event. odvolání z tohoto rozhodnutí a v něm tvrdila, že naříkané rozhodnutí nebylo jí doručeno do vlastních rukou, že se o něm dověděla dne 23. června 1918, když obdržela větší částku peněz na vyživovací příspěvek a domáhala se změny usnesení 1. stolice. Naříkaným rozhodnutím bylo odvolání stěžovatelčino zamítnuto jako opožděné.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu tvrdí, že rozhodnutí prvé stolice nebylo dodáno k vlastním rukám, že podpis stěžovatelčin na lístku o doručení není totožný s jejím podpisem na plné moci; stvrzenka o doručení že jest falsifikát a protože obdržela ono rozhodnutí až dne 23. června 1918, že jest její odvolání včasně podáno. Z toho důvodu navrhuje zrušení naříkaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nevyhověl tomuto návrhu, uváživ: Podle dodacího lístku ve spisech správních bylo rozhodnutí okresní vyživovací komise stěžovatelce doručeno dne 22. dubna 1918, neboť toto datum a pod ním podpis Antonie Míkové stojí jasně na onom lístku psáno. Odvolání z tohoto usnesení bylo podáno teprve dne 29. června 1918, tudíž po uplynutí zákonné lhůty k odvolání, a proto po zákonu správně žalovaný úřad zamítl toto odvolání jako opožděné. Pro posouzení včasnosti odvolání rozhodné jest datum doručení naříkaného rozhodnutí a datum podání odvolání. Datum doručení onoho rozhodnutí, vykázané podepsaným doručním lístkem, tedy veřejnou listinou plné víry požívající, sluší tak dlouho pokládati za pravé a správné, dokud konkrétními skutečnostmi nebylo dokázáno, že listina ta jest falsem nebo že obsah její jest nesprávný. Poněvadž takový důkaz ve správním řízení stěžovatelka nenabídla, právem pokládal žalovaný úřad za den doručný onen den, který v lístku o doručení jest uveden.
Nejvyšší správní soud neshledal proto v naříkaném rozhodnutí ani vadnost neb porušení podstatné formy řízení ani nějakou nezákonnost a zamítl stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 60. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 147-148.