Č. 264.

Volnost stěhování: * Lhůta 3 neděl v odst. 2 § 6 zák. ze dne 1. dubna 1919 č. 181 sb. z. a n. o obmezení práva stěhovacího stanovená počíná dnem, kterého stížnost na odepření povolení k přesídlení podána byla u úřadu stolice 1. Lhůtu tu nestaví pozdější podání stěžovatelovo bezprostředně k úřadu 2. stolice. O vyřízení stížnosti musí strana býti zpravena úředně náležitým způsobem do 3 neděl ode dne podání stížnosti.
(Nález ze dne 10. prosince 1919 č. 6538.)
Prejudikatura: nález č. 199 této Sbírky.
Věc: Julius Kosulík v Liptále u Vsetína (adv. Dr. Vít Kolín z Brna) proti moravskému místodržitelství v Brně o povolení k přesídlení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se jako nezákonné.
Důvody: Stěžovatel podal dne 9. května 1919 městskému bytovému úřadu v Brně žádost, aby mu ke dni 1. června 1919 dáno bylo povolení k přesídlení do Brna pro jeho osobu, 5člennou rodinu a jeho obchodní personál. Žádosti té městský bytový úřad v Brně výměrem ze dne 9. května 1919, stěžovateli dne 2. června doručeným, vzhledem k nouzi bytové v Brně panující nevyhověl.
Na rozhodnutí to podal stěžovatel dne 6. června 1919 u městského bytového úřadu v Brně stížnost k moravskému místodržitelství v Brně, kteréž výnosem ze dne 7. července 1919 č. 44042 této stížnosti nevyhovělo, poněvadž nutnost přesídlení není prokázána.
Nejvyšší správní soud shledal stížnost do toho podanou a vytýkající nezákonnost tohoto rozhodnutí důvodnou.
Dle § 6 zákona ze dne 1. dubna 1919 č. 181 sb. zák. a nař. o obmezení práva stěhovacího, jest za to míti, že vyhověno bylo stížnosti podané na rozhodnutí obce, kterým odepřeno bylo povolení k přesídlení, nebylo-li o stížnosti té rozhodnuto do tří neděl.
Lhůta tato stanovena jest, aby strana ve své zásadní volnosti stěhování nebyté omezována přes míru nejnutnější, musí proto čítána býti dle momentů straně známých a zjevných.
Z toho následuje, že lhůta ta počíná dnem, kterého strana podala stížnost na rozhodnutí úřadu 1. stolice u tohoto úřadu a že rozhodnutí o stížnosti musí sírane do 3 neděl od právě uvedeného dne čítaných náležitým způsobem úředně býti sděleno, jinak nastává právní účinek v odst. 2. § 6 cit. zák. uvedený (nález ze dne 8. října 1919 č. 4923/19.)
Stěžovatel podal stížnost svou na zamítavé rozhodnutí městského bytového úřadu u tohoto úřadu dne 6. června 1919. Poněvadž rozhodnutí o stížnosti nebylo do 3 neděl ode dne jejího podání, tedy do dne 27. června 1919 stěžovateli úředně oznámeno, nastal dle výše uvedeného ustanovení § 6, odst. 2. cit. zák. dnem 28. června 1919 právní stav, jako kdyby stížnosti bylo vyhověno, a byl takto zákaz přesídlení bytovým úřadem daný odstraněn.
Naříkané rozhodnutí, které bylo vydáno teprve dne 7. července 1919 a stěžovateli sděleno dle jeho udání dne 9. neb 10. července 1919, nemůže již ničeho změniti na právním stavu nastalém po zákonu uplynutím zmíněné třínedělní lhůty a nemá proto proti stěžovateli žádné právní účinnosti.
Okolnost, že stěžovatel učinil dodatkem ke stížnosti své dne 21. června 1919 u moravského místodržitelství podání, jest bezvýznamná, poněvadž lhůtu v § 6 cit. zák. čítati dlužno vždy jedině ode dne podání stížnosti u úřadu 1. stolice.
Bylo proto naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 544-545.