Č. 269.

Vyživovací příspěvek: Odvolání podané v 60denní lhůtě přímo u zemské vyživovací komise a touto teprve po uplynutí lhůty oné okresní vyživovací komisí postoupené nelze považovati za podané včas. (Nález ze dne 13. prosince 1919 č. 6599.)
Věc: František Birnbaum ve Velkém Mergenthalu proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Odvolání stěžovatelovo proti zamítavému rozhodnuti okresní vyživovací komise v Německém Jablonném bylo naříkaným rozhodnutím zemské vyživovací komise v Praze zamítnuto jako opožděné, poněvadž rozhodnutí okresní vyživovací komise bylo straně doručeno 1. června 1918, odvolání pak, které bylo dne 20. července 1918 na místě u okresní vyživovací komise podáno u zemské vyživovací komise, došlo k okresní vyživovací komisi teprve po uplynutí 60denní lhůty.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí na nejvyšší správní soud, vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Dle odstavce 11 § 7 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. je proti rozhodnutí okresní vyživovací komise připuštěno odvolání k zemské vyživovací komisi, jež sluší podati do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí u vyživovací okresní komise.
Je tedy zcela jasně jako úřad, kde odvolání podáno býti má, označena okresní vyživovací komise, která vydala rozhodnutí, kterému odvoláním se odporuje.
Ježto pak lhůta odvolací je lhůtou preklusivní, muže pouze ono odvolání, které bylo podáno ve lhůtě zákonem stanovené na předepsaném místě podacím, býti považováno za odvolání podané včas.
V daném případě však došlo odvolání, jež stěžovatel podal dne 20. července 1918 u zemské odvolací komise, k okresní vyživovací komisi kde dle jasného znění zákona mělo býti podáno, teprve 10. srpna 1918, tedy po uplynutí 60denní lhůty, jež prošla již dne 31. července 1918. Bylo tedy opožděné, a jest proto naříkané rozhodnutí, jímž odvolání toto bylo pro opoždění zamítnuto, v plné shodě se zákonem. Vývody stížnosti nemohou správností tohoto stanoviska otřásti. Úřadu, který není místem podacím, není zákonem uložena povinnost, aby nesprávně došlá podání zákonnému úřadu podacímu předkládal, zejména aby tak učinil ve lhůtě k podání opravného prostředku předepsané. Nedbala-li strana zákonných ustanovení o místě podacím, činila tak na vlastní nebezpečenství, že odvolání její bude buď jí vráceno nebo že dojde na náležité místo teprve po uplynutí lhůty odvolací.
Nelze tedy v tom, že zemská vyživovací komise odvolání, nesprávně k ní podané, zaslala okresní vyživovací komisi tak pozdě, že došlo teprve po uplynutí zákonné lhůty, shledati vady řízení, stěžovatelem vytýkané.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 269. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 554-555.