Čís. 12867.

V případě § 38 c. ř. s. stačí, nařídil-li soud při roku zástupci žalovaného, jenž se nemohl vykázati plnou mocí, by ji ve lhůtě předložil; pohrůžky, že bude jinak vydán rozsudek pro zmeškání, potřebí nebylo.
(Rozh. ze dne 30. září 1933, R II 336/33.)
V řízení o žalobě na okresním soudě nedostavil se žalovaný osobně k prvnímu ústnímu jednání, místo něho se dostavil advokát, který nepředložil za žalovaného plnou moc. Bylo mu proto uloženo, by plnou moc do čtrnácti dnů předložil. Žalobkyně navrhla, by pro případ, že nebude plná moc do stanovených čtrnácti dnů předložena, vynesen byl rozsudek pro zmeškání. Žalovaný do čtrnácti dnů plnou moc nepředložil, načež soud prvé stolice uznal rozsudkem pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl odvolání, uplatňujícímu zmatečnost.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle § 38 c. ř. s. může soud zástupci, jenž se nevykázal plnou mocí, naříditi, by plná moc oprávňující k procesním úkonům byla předložena dodatečně, a může až do vypršení lhůty k tomu stanovené zadržeti rozhodnutí neb opatření, které by mělo býti vydáno. Prošla-li lhůta marně, budiž postupováno bez zřetele k onomu zakročení. Podle tohoto zákonného předpisu není třeba, by soudce zvláštním usnesením nařídil dodatečné předložení plné moci, aspoň to zákon nenařizuje, jakž činí v § 9 c. ř. s., kde jde o ustanovení opatrovníka straně žalované, jež jest k rozepři nezpůsobilou (§ 8 c. ř. s.). Stačilo proto, nařídil-li soud při roku dne 3. února 1933 zástupci strany žalované, jenž se nemohl plnou mocí vykázali, by ji do 14 dnů předložil. Pohrůžky, že bude jinak vydán rozsudek pro zmeškání, potřebí nebylo (§ 38 c. ř. s.). Použil-li pohrůžky té soud v případě čís. 11790 sb. n. s., učinil tak nadbytečně, a nelze z toho, že pohrůžka v souzeném případě nebyla učiněna, nic vyvozovali ve prospěch žalovaného. Že soudce předložení plné moci do 14 dnů po roku dne 3. února 1933 zástupci žalovaného skutečně nařídil, vyplývá nejen z poznámky »plná moc do 14 dnů«, jež byla přičiněna v protokolu u jména zástupce žalovaného, a dále z konstatování v protokolu ze dne 10. března 1933, jakož i ze zprávy prvního soudu ze dne 23. května 1933, nýbrž i z návrhu žalující strany, by vynesen byl rozsudek pro zmeškání, jestliže strana žalovaná nepředloží plnou moc do »stanovených« 14 dnů. Z tohoto slova »stanovených« zjevno, že musil předcházeli soudcův rozkaz, by plná moc byla do 14 dnů předložena. Neuposlechl-li zástupce žalovaného tohoto rozkazu ve stanovených 14 dnech, vydal první soud právem rozsudek pro zmeškání proti žalovanému a nepochybil tudíž odvolací soud, nevyhověv odvolání.

Citace:

Čís. 12867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 267-268.