Čís. 16289.

Pracovní soudy jsou příslušné i pro žaloby na zvýšení důchodu přisouzeného jako odškodné za úraz vzniklý při výkonu služby, třebaže původní spor o odškodnění byl před účinností zákona o prac. soud. č. 131/1931 Sb. z. a n. rozhodnut řádnými soudy.
(Rozh. ze dne 9. září 1937, Rv I 2585/35.)
Žalobce, horník-provisionista, se na žalované společnosti pro dolování uhlí v M. domáhal žalobou zvýšení důchodu, přisouzeného mu rozsudkem krajského soudu v L. Ck II 33/11 z důvodu náhrady škody za úraz, který ve službách žalované utrpěl, a zvýšeného již rozsudkem řečeného soudu Ck I 144/19. Nižší soudy zamítly žalobu z věcných důvodů.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání zrušil rozsudek nižších stolic i s řízením jím předcházejícím pro zmatečnost a žalobu zamítl.
Důvody:
Žaloba byla podána u krajského soudu v M. dne 20. července 1934, tedy po účinnosti zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., jež nastala dnem 1. ledna 1932 (§ 43 dotč. zákona). Vyhláškou č. 44/1932 Sb. z. a n. bylo zřízeno oddělení pro pracovní spory u okresního soudu v M. a zahájilo činnost dnem 1. září 1932. U toho soudu má žalovaná firma svůj obecný soud. Žalobce se domáhá na žalované, u níž byl zaměstnán jako horník, zvýšení již přiznané měsíční renty, jež mu byla přisouzena jako odškodné za úraz, jejž u žalované utrpěl. Podle toho jde v souzené věci o nárok na náhradu škody, vzniklé při výkonu služby, a tedy o náhradní nárok vyvozovaný z poměru pracovního, založeného smlouvou soukromoprávní, vzniklý mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (§§ 1, 2 c) řeč. zák.). Poněvadž v souzené věci nejde o spor, jenž by podle odst. 2 § 1 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. nepatřil před pracovní soud, ježto pro jeho rozhodování by byly příslušné orgány zřízené podle zákonů č. 144/1920 Sb. z. a n. (viz §§ 2 a 19 posléze řeč. zák.) o závodních a revírních radách při hornictví a č. 170/1924 Sb. z. a n. (Viz § 2 dotč. zák.) o hornických soudech rozhodčích, je příslušný k rozhodnutí souzeného sporu výhradně příslušný pracovní soud (§ 1 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.) nebo oddělení okresního soudu pro spory pracovní (rozh. č. 14449 Sb. n. s.). Ježto žaloba byla v souzené věci podána u krajského soudu v M. a spor byl projednán a rozhodnut v prvé stolici tímto krajským soudem a v druhé stolici vrchním soudem v P., jsou rozsudky obou nižších soudů i řízení jim předcházející zmatečné podle § 477 č. 3 c. ř. s. a k tomuto zmatku bylo přihlížeti z úřadu. Bylo se tudíž usnésti, jak ve výroku uvedeno (§§ 471 č. 7, 477, odst. 1, 470, 513 c. ř. s.).

Citace:

č. 16289. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 154-155.