Č. 749.

Zabírání bytů: * Jest skutkovou otázkou, zda syn, který se odebral z domova za účelem studií do jiného místa, přestává býti členem domácnosti svých rodičů ve smyslu § 5 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.
(Nález ze dne 7. března 1921 č. 2616.)
Věc: Barbora N. v Strakonicích proti okresní správě politické v Strakonicích o zabrání obytných místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím okresní politická správa v Strakonicích, potvrzujíc usnesení bytové komise v Strakonicích, zabrala stěžovatelce v základě § 5, bodu 1, a § 8, bodu 9, zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. z bytu jejího v prvním poschodí domu čp. 66 v Strakonicích jeden pokoj a kabinet se zvláštním vchodem po pravé straně kuchyně s odůvodněním, že jí po zabrání zmíněných místností zbudou k obývání vedle kuchyně ještě dva pokoje a na více místností že podle citovaných ustanovení nemá nároku.
O podané stížnosti nejvyšší správní soud uvážil:
Rozhodnutí spočívá na skutkovém předpoklade, že byt stěžovatelky sestává ze 3 pokojů, kabinetu a kuchyně. Jakou místností je onen kabinet, jejž stěžovatelka označuje jako alkovnu. ze spisů není zcela jasno; rozhodnutí nepokládá jej však za samostatnou místnost obytnou, nýbrž toliko za příslušenství zabraného pokoje a ze tří obytných místností (§ 5. odst. 4. zák.) zabírá tedy jednu, ponechávajíc stěžovatelce dvě...
Jak z citace § 5, bodu 1, zákona z 30. října 1919 patrno, žalovaný úřad vycházel dále z předpokladu, že stěžovatelka v bytě svém bydlí sama. Stěžovatelka při svém výslechu dne 6. července 1920 udala, že jednoho pokoje potřebuje pro svého 18letého syna Karla, který je na studiích v Budějovicích, a jednoho pro svoji neteř Boženu, která se co nejdříve k ní do bytu přistěhuje, udání ohledně syna Karla pak potvrzeno zprávou bytové komise z 29. července 1920, takže obsah jeho jeví se nesporným. Žalovaný úřad na udání toto nebral zřetele, vycházeje nepochybně z názoru, že jmenovaného syna a neteř stěžovatelky nelze pokládati za členy její domácnosti, k nimž by dle § 5 leg. cit. bylo přihlížeti. Pokud jde o neteř Boženu, je názor žalovaného úřadu správným; jeť ze spisů patrno, že členem domácnosti stěžovatelčiny dříve nebyla, že v době zabrání sporných místností v jejím bytě ještě nebydlela a okolnost, že stěžovatelka měla úmysl ji budoucně do své domácnosti vzíti, nemohla ovšem býti na závadu, aby úřad nevyslovil zábor, jehož podmínky v době šetření (§ 11 zák.) a vydání zabíracího nálezu by tu byly.
Jinak je tomu však, pokud jde o stěžovatelčina syna Karla. Opustil-li domácnost své matky a odebral se do Budějovic, aby tam přechodně pobýval za účelem studií, nezaložil tím v tomto místě svoje bydliště, nýbrž podržel nadále svoje bydliště v Strakonicích a zůstal také stále členem domácnosti svojí matky. Dlužno proto pokládati jej i ve smyslu § 5 zákona o zabírání bytů za člena domácnosti stěžovatelčiny a tedy bráti na něho zřetel (§ 5, bod 2 cit. zák.). Poněvadž pak zákon (§ 8, bod 9 ve spojení s § 5, bodem 2 cit. zák.), jsou-li v domácnosti dva dospělí členové, přiznává jim nárok na tři obytné místnosti, v daném případě pak podle stavu, jak jej žalovaný úřad sám svému rozhodnutí položil za základ, v bytě stěžovatelčině více nežli 3 obytné místnosti nebyly, jeví se zábor naříkaným rozhodnutím vyslovený nezákonným ...

Citace:

č. 749. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 303-304.