Soud pozůstalostní nemůže ustanoviti zákonným dědicům, jimž zůstavitel určil jen odkazy, opatrovníka, třeba jejich bydliště bylo neznámo aneb velmi vzdáleno, je-li tu testament zevně odpovídající zákonným požadavkům formálním, byť v něm byla určena za universálního dědice osoba k zůstaviteli zcela cizí.(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. dubna 1925 R I 346/25.)Bezdětná zůstavitelka ustanovila ve své závěti za universální dědičku svou posluhovačku a stanovila dětem po svém bratru někde v Rumunsku, neznámého jména a bydliště, odkazy po 5000 Kč. Soud pozůstalostní prohlásiv poslední vůli, přijal bezvýminečnou přihlášku testamentarní dědičky na soud, odevzdal jí také správu pozůstalosti, avšak pro zákonné dědice ustanovil advokáta za opatrovníka.K rekursu dědičky testamentarní zrušil zemský sond usnesení, jímž dětem po zůstavitelčině bratru v Rumunsku neznámého jména a bydliště ustanoven byl opatrovník. Odůvodnění:Dle § 77 č. 2 nesp. pat. má pozůstalostní soud z moci úřední zříditi opatrovníka domnělým dědicům, jichž pobyt je neznám nebo bydliště jich je vzdáleno, že nemohou svých práv včas hájit. Dle § 75 odst. 2 téhož zák. jsou domnělými dědici ti, kdož se jeví býti povoláni dle posloupnosti dědické in concreto nastalé, tedy buď dle testamentu nebo dle zákona nebo dle dědické smlouvy.V tomto případě přihlásila se k dědictví z posledního pořízení odpovídajícího formálně zákonným předpisům jediná dědička a soud přijal přihlášku její na soud. Nebylo proto důvodu zříditi osobám, jež by byli dědici ze zákona, v daném případě však dědici nejsou, dle § 131 pat. nesp. opatrovníka, neboť dle § 79 nesp. pat. nemá být nikomu z účastníků v pozůstalostním řízení proti jeho vůli soudem vnucován opatrovník. Dle posledního pořízení jsou děti po zůstavitelčině bratrovi pouze odkazovníky a o ty se soud pozůstalostní nemusí starati, leda že by byly nezletilé, v kterémžto případě má soud úředně vyrozuměti zákonné jich zástupce, aby naléhali na doplnění nebo pojištění odkazů (§§ 76, 83, 100 nesp. pat.); vždy však má dědic před odevzdáním pozůstalosti vykázati soudu, že zpravil odkazovníky o odkazu. Že by jmenované děti byly nezletilé nebo pod ochranou soudu, ze spisů nevyplývá a bylo by ostatně věcí soudu, aby sám bez opatrovníka jednal po rozumu cit. zákona.Nejvyšší soud dovolací stížností opatrovníka nevyhovil. Důvody: Rekursní soud zcela správně vzhledem k tomu, že jest zde formálně bezvadná poslední vůle, že testamentarní dědička se k dědictví přihlásila a její přihláška k soudu byla přijata, zaujal stanovisko, že děti po bratru zůstavitelčině, i když by jako zákonní dědicové přicházeli v úvahu, nejsou »domnělými« dědici podle § 75 nesp. pat., s nimiž podle téhož § je pozůstalostní řízení provésti a protože podle § 77 č. 2 c. z. jest z úřední povinnosti zříditi opatrovníka pro neznámé nebo vzdálené domnělé dědice, podle § 79 c. z. pak kromě případů v zákoně uvedených opatrovníka zřizovati je nepřípustno, právem rekursní soudí opatrovnictví pro děti zůstavitelčina bratra zrušil, ježto není pro ně zákonných předpokladů. Umožnění přezkumu pravosti a platnosti testamentu dědicům ze zákona, jichž bydliště je příliš vzdáleno, není po zákonu důvodem, aby jim byl zřízen opatrovník.-er.