Přísaha osob bez vyznání

. O podnětu uveřejněném v Právníku z 15. prosince 1920 str. 459 zmiňuje se rada Knittl v Soudcovských listech z 1. února 1921. Vítá jej, ale současně podotýká, že návrh byl by krokem zpět potud, že navazuje na zákon, jehož základ je silně otřesen moderním myšlením. Neboť zákon z 3. května 1868, č. 33 ř. z., nutí soudce, aby znásilňovali svědomí nevěrců, a je proto čestnou záležitostí naší republiky, aby zákon ten nebyl konservován. V demokratické republice není důvodu pro přísahu náboženskou, postačí úplně, když svědek slíbí soudci způsobem nejjednodušším, že vypoví pravdu. Slib takový by mohl zníti takto: »Slibuji na svou čest a svědomí, že vypovím na otázky soudu úplnou a nezkrácenou pravdu.«
Rád uznávám, že tento návrh je pokrokovější mého. Zmiňuji se zde o něm proto, že se mi zdá, že není učiněn dosti rozhodným tonem. Neboť pisatel končí jej tvrzením, že snad by bylo lépe, kdyby soudcové onen zákon z r. 1868 dosud šetřící raději brali bezvěrče pouze do slibu podle obdoby výnosu z r. 1816 a porušovali přežitý zákon rakouský. Soudí dále, že není ani jisto, zda zákon z r. 1868 není zrušen čl. IX. naší ústavy, a radí, aby bezvěrci vyvolali v tom smyslu rozhodnutí pořadem instancí.
Přimlouvám se za to, aby byl přijat návrh rady Knittla na vydání zákona tohoto znění: Na místě přísahy před soudem dosud skládané budiž skládán slib. Provedení zákona ukládá se ministerstvu spravedlnosti.
Přijetím tohoto zákona byl by zrušen nejen zákon z r. 1868, nýbrž i příslušná ustanovení c. ř. s. a tr. ř. Leč kdo vlivný přijme návrh za svůj? Lze věřit, že ministerstvo spravedlnosti? Poslanci? Volná Myšlenka?1 R. z.s.Dr. Fr. Procházka.

Pozn. red. Ve věci této zasluhují úvahy velmi správné poznámky Dra. Jakubského v Soudc. 1. č. 8. t. r. a ustanovení § 310 uher. c. ř. s. (platného na Slovensku).*)

Citace:

HENNER, Kamil. Corpus documentorum inquisitionis haereticae pravitatis Neerlandicae. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 201-202.