Čís. 13559.

Žalobě podle § 37 ex. ř. nelze vyhověti, byla-li exekuce v době vynesení rozsudku prvé stolice k návrhu vymáhajícího věřitele zrušena. Lhostejno, že vymáhající věřitel v návrhu na zrušení exekuce uvedl, že zrušení exekuce neznamená podrobení se vylučovací žalobě.
(Rozh. ze dne 18. května 1934, Rv I 947/34.)
Žalobě o nepřípustnost exekuce podle § 37 ex. ř. procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce se domáhal žalobou uznání, že exekuce vedená žalovaným na věci seznamenané v zájemním protokolu, jest nepřípustná, poněvadž věci jsou jeho vlastnictvím. Jde tedy o žalobu podle § 37 ex. ř. Žaloba tato může býti podána, jakmile byl vylučovaný předmět exekucí zasažen a pokud exekuční řízení není skončeno. Dovolatel sám doznává, že exekuce byla usnesením ze dne 27. října 1932 zrušena. Dne 4. dubna 1933, kdy bylo řízení v první stolici skončeno a v době rozsudku vydaného dne 6. dubna 1933 byla tedy exekuce již zrušena a nemohla proto býti uznána na nepřípustnou. Tím odpadl podklad pro žalobní nárok. Správně dovozuje napadený rozsudek, že pro zažalovaný nárok jest rozhodnou doba vydání rozsudku, že ustanovení § 406 c. ř. s. se podle své povahy a účelu vztahuje i na žaloby určovací, jíž jest i žaloba vylučovací, třebaže se tu zájem na určení právního poměru předpokládá. Není rozhodné, že žalovaný v návrhu na zrušení exekuce uvedl, že zrušení exekuce neznamená submisi na vylučovací žalobu. Napadený rozsudek správně dovozuje, že šlo o nepřípustnost určité exekuce, a že znění žalobní prosby nemohlo upraviti právní poměr mezi stranami definitivně pro celou příští dobu, tak aby exekuce na tyto předměty se strany žalovaného byla na příště vůbec nepřípustná. To podle žalobní prosby, která zněla jen na nepřípustnost exekuce, t. j. exekuce právě vedené, soud ani vysloviti nemohl. Není tedy napadený rozsudek právně mylný, při čemž není třeba uvažovati, co by bylo právem, kdyby byl býval současně žalován také dlužník a kdyby byl nepřípustnost exekuce uznal, neboť případ ten tu nenastal.

Citace:

Čís. 13559.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 604-605.