Čís. 13688.
Ustanovení »na doživotí« pokládá se u soukromého zaměstnance za ujednané jen, kdy to mezi stranami po zralé úvaze došlo výrazu tak jasně a tak zřetelně, že o tom nemůže býti pochybnosti, že obě strany takové ujednáni skutečně zamýšlely. Nestáčí po případě projev zaměstnavatele, že jde o »životní postavení«.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv I 634/34.)
Prostřednictvím T-ové byl žalovaný ustanoven u žalobce zámeckým sluhou. Proti žalobě, jíž se domáhal žalobce na žalovaném, by bylo zjištěno, že služební poměr mezi žalobcem a žalovaným skončil dne 31. července 1931, a by žalovaný byl uznán povinným vykliditi byt, jenž mu byl přenechán na odvolání, — namítl žalovaný, že služební poměr byl ujednán na doživotí. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o to, zda žalovaný byl u žalobce ustanoven nevypověditelně na doživotí. V tomto směru přicházejí v úvahu výpověď svědkyně T-ové, jež udala, že nebylo íeči o tom, že bude žalovaný ustanoven nevypověditelně na doživotí, že se mluvilo jen o životním postavení, a že by byla ihned odporovala tomu, kdyby byť žalovaný prohlásil, že může jen tehdy převzíti službu, bude-li jeho postavení nevypověditelně. Ze slov »životní postavení« dovozuje žalovaný, že šlo o služební poměr na doživotí. Tomuto názoru však odporuje jeho vlastní korespondence. V dopisu ze dne 16. října 1930 psal žalovaný svědkyni T-ové, že bude konati službu podle svých nejlepších sil, poskytne-li mu postavení tytéž záruky, jako má nyní, totiž bude-li míti jisté živobytí jakož i trvalé postavení. Žalovaný ani netvrdí, že byl ve svém dřívějším postavení ustanoven na doživotí. Výrazem »trvalé místo« nelze rozuměti ustanovení na doživotí a žalovaný tomu ani v tomto smyslu nerozuměl. To plyne i z jeho dopisu ze dne 8. listopadu 1930, v němž psal, že jest i jeho přáním, aby toto ustanovení bylo jeho druhým ale i posledním místem. V jakém smyslu použila svědkyně T-ová výrazu »životní postavení«, plyne z jejího dopisu ze dne 21. října 1930, v němž žalovanému sděluje: »Že toto místo jest životním postavením, jest jasné, měli jsme vždy všechny své lidi po desetiletí v domě, nyní jsou však staří a třeba je nahraditi«. Korespondence stran nevykládá slovo »trvalé postavení« pokud se týče životní postavení« v tom smyslu, že by žalovaný (jeho manželka) byl na dobu života nevypověditelně ustanoven, nýbrž naopak, jsou tato slova vysvětlena tak, že tím mělo býti jen řečeno, že jde o místo na delší řadu let, čímž se obyčejně rozumí trvalé, životní postavení. Chtěl-li býti žalovaný ustanoven nevypověditelně na dobu života, musilo by to býti výslovně umluveno, čemuž však, jak vyplývá z korespondence, tak nebylo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde v podstatě o výklad pojmu »životní postavení«, a tu jest přisvědčiti odvolacímu soudu, že tím nebyl ujednán služební poměr na doživotí. Tímto výrazem se označuje jen hmotná stránka postavení, že se totiž hodí k založení existence, ale tím není ještě řečeno, že postavení to co do trvání má býti pro zaměstnance doživotní. Ustanovení na doživotí pokládá se u soukromého zaměstnance za ujednané jen, když to mezi stranami po zralé úvaze došlo výrazu tak jasně a tak zřetelně, že o tom nemůže býti pochybnosti, že obě strany takové ujednání skutečně zamýšlený (srov. rozh. sb. n. s. čís. 1498, 3927, 12359). O tom však lze v tomto případě zajisté pochybovati, a to tím spíše, když postavení dovolatele vyžadovalo, by se stále stýkal se svým zaměstnavatelem, a nelze proto předpokládati,- že se tento chtěl vzdáti práva výpovědi, když jeho povahu ani neznal. Nebyla-li však smlouva ujednána na doživotí ani jinak na určitou dobu, jde o smlouvu na dobu neurčitou, jež mohla býti zrušena výpovědí podle posledního odstavce § 1158 obč. zák. Tomu nemohlo býti na překážku, že snad obě strany předpokládaly, že služební poměr potrvá několik roků, ovšem za předpokladu obapolné spokojenosti.