Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13166.


Úkol zástupce chudých, ustanoveného pro žalobce pro spor u určitého soudu, skončil pravoplatným odmítnutím žaloby pro nepříslušnost tohoto soudu. Bylo na žalobci, by si pro spor u příslušného soudu opatřil nového zástupce chudých, a zařídil, aby žaloba včas (§ 232, třetí odstavec, c. ř. s.) byla podána u příslušného soudu.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1934, Rv I 786/32.)
Žalovaný advokát byl ustanoven žalobci zástupcem chudých pro žalobcův spor o náhradu škody, zahájený na krajském soudu civilním v Praze. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody, ježto obžalovaný po pravoplatném odmítnutí žaloby pro místní nepříslušnost dovolaného soudu neposlal ve třiceti dnech žalobu u krajského soudu v M., čímž nastalo promlčení zažalovaného nároku. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle třetího odstavce § 232 c. ř. s. v jeho novém doslovu nemá odmítnutí žaloby pro nepříslušnost soudu v zápětí ztrátu soukromých nároků spojených s podáním žaloby, jestliže ve třiceti dnech od právní moci odmítnutí žaloby pro nepříslušnost soudu byla žaloba u příslušného soudu znovu podána. Hledíc k tomuto ustanovení zákona nesejde v projednávaném případě na tom, že žaloba byla žalovaným podána u nepříslušného soudu, a žalobcův nárok na náhradu škody, pokud se opírá o to, že žalovaný podal žalobu u nepříslušného soudu, odůvodněn není. Rozhodným pro oprávněnost žalobního nároku je, zda lze žalovanému přičísti za zavinění, že ve lhůtě třiceti dnů po odmítnutí žaloby pro nepříslušnost soudu nebyla žaloba podána znovu u soudu příslušného. Co se toho týče, je zjištěno, že žalovaný byl ustanoven žalobci zástupcem chudých pro spor, který žalobce chtěl vésti a také vedl u krajského soudu civilního v Praze. Po rozumu § 64, prvý odstavec, c. ř. s. byl žalovaný ustanoven žalobci zástupcem jen pro tento spor, to jest pro spor u řečeného soudu. Pravoplatným odmítnutím žaloby pro nepříslušnost skončil spor u krajského soudu v Praze a tím skončil i úkol žalovaného jako zástupce žalobcova, ježto jen pro onen spor byl za zástupce ustanoven. O tom, že úkol žalovaného jako jeho zástupce skončil, byl, jak nižší soudy zjistily, žalobce žalovaným poučen a rovněž podle zjištění nižších soudů byl žalobce jednak předsedou soudu, žalobu pro nepříslušnost odmítnuvšího, jednak žalovaným poučen i o tom, že jest mu do třiceti dnů žalobu u příslušného soudu znovu podati. Žalovaný byl ještě ochoten žalobu pro příslušný soud vypracovati. Na žalobci bylo, aby si pro spor u příslušného soudu opatřil nového zástupce chudých a zařídil, aby žaloba u příslušného soudu byla podána. To žalobce neučinil. Na žalovaného podle toho, co uvedeno, vina na tom, že žaloba u příslušného soudu nebyla podána, nespadá (§ 11 adv. ř.). Dodati jest, že nebylo povinností žalovaného, nýbrž věcí žalobce, by zakročil o zřízení nového zástupce chudých pro spor u příslušného soudu. Opačné mínění žalobcovo nemá v zákoně opory.
Citace:
č. 13166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 36-37.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).