Čís. 13208.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Člen, vystoupivší ze společenstva, může z důvodu splacení členského podílu žádati na společenstvu jen, by mu vyplatilo hodnotu tohoto členského podílu, jak vyplývá z účetní uzávěrky na onen rok, v němž člen vystoupil ze společenstva po připočtení zisku a odpisu ztrát, naň připadajících.
Okolnost, že valná hromada družstva nevyhověla své statutární povinnosti odepsati ztráty z členských podílů, nýbrž usnesla se přenésti ztráty na příští účet, neopravňuje člena družstva požadovati vrácení členských podílů ztrátami již ztrávených.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1934, Rv I 1633/32.)
Žalobce vstoupil roku 1923 do žalovaného společenstva s r. o. a složil 50 členských podílů po 50 Kč, úhrnem 2500 Kč. Žalobě o vrácení členských podílů výplatou 2500 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soudce zjistil, že žalobce dal dne 15. února 1928 ohledně všech svých členských podílů výpověď a že výpověď tato byla ve smyslu § 4 stanov (§ 77 zák. ze dne 9. dubna 1873 čís. 73 ř. z.) učiněna v čas, které zjištění prvého soudce nebylo odvolavší se stranou ani vzato v odpor, takže i soud odvolací je přejímá (§ 498 c. ř. s.). Přestalo tudíž žalobcovo členství koncem roku 1928 a staly se jeho závodní podíly po vypršení ručení podle § 78 zákona o společenstvech koncem roku 1929, tedy nejdéle 1. ledna 1930 splatnými. Proti žalobnímu nároku namítala žalovaná strana, že reservních fondů nebylo a že bilance žalované strany za dobu žalobcova členství, zejména ještě v roce 1928 vykazovala bilanční ztrátu 173499 Kč 47 h, čímž byla celá hodnota členských podílů ztrávena, jakož i, že již v bilancích za léta 1924, 1925, 1926, 1927 a 1929 byly vykázány ztráty, na nichž žalobce svými podíly participoval, takže není povinna žalovaná strana podíly žalobci vyplatiti, poněvadž byly pasivy úplně ztráveny. Napadený rozsudek sice dle předložených bilancí strany žalované zjišťuje, mnoho-li činily bilančně vykázané ztráty ze léta 1924, 1925, 1926, 1927, 1928 a 1929, kterému zjištění však odvolavší se strana vytýká nesprávnost tvrdíc, že veškeré členské podíly byly bilančními ztrátami vyčerpány. Poněvadž člen ze společenstva vystoupivší může z důvodů splácení členských podílů žádati jen vyplacení hodnoty těchto členských podílů tak, jak vyplývají z účetní uzávěrky na onen rok, ve kterém člen vystoupil ze společenstva po připočtení zisku a odpisu ztrát naň připadajících (sb. n. s. čís. 4057), jest pro posouzení této rozepře rozhodným, zda a jak dalece byly členské podíly žalobcovy ztrátami v době jeho vystoupení vyčerpány, a vztahuje se podle § 78 zákona o společenstvech ručení vystoupivšího člena na všechny závazky, ve které společenstvo vešlo až do jeho výstupu, takže po rozumu § 79 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. může býti podíl vyplacen teprve, až pomine ručení člena za závazky podle § 78 cit. zákona. Odvolací soud zjistil, že členské podíly byly v roce 1928 a 1929 obchodními ztrátami úplně vyčerpány a uvedl dále: Žalobce zdůrazňuje, že těžištěm celého sporu jest, zda vůbec a kdy se žalované družstvo řádně usneslo na valné hromadě na tom, by členské podíly byly na úhradu ztrát odepsány, a zejména, zda toto odepsání a usnesení se o tom se stalo v ručební době pro žalobce vzhledem k jeho výpovědi z členství nejdéle do 31. prosince 1929 běžící. K tomuto právnímu názoru přiklonil se i soudce prvé stolice, vyhověv žalobě, leč neprávem. Podle § 21 písm. c) stanov žalovaného společenstva podléhá ovšem odepsání ztrát z členských podílů usnesení valné hromady, avšak opomenutí takovéhoto usnesení a opomenutí formálního odpisu ztrát v obchodních knihách nemůže nic změniti na skutečnosti, že byly členské podíly ztrátami úplně vyčerpány, a jest zcela nerozhodné, že se valná hromada neusnesla na tom, že má býti členských podílů použito k úhradě ztrát, a že nebyly formálně podíly ty v knihách odepsány, poněvadž rozhodné jest, že členské podíly skutečně pominuly, byvše společenstevními dluhy vyčerpány. Poněvadž žalobce vystoupil ze společenstva v roce 1928, jest jeho nárok na výplatu hodnoty jeho členských podílů posuzovati podle účetní uzávěrky tohoto roku a, poněvadž byly členské podíly v tomto roce úplně dluhy společenstva vyčerpány, jeví se býti žaloba neodůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně, a dovolací soud přes nesouhlas dovolatelův s rozhodnutím čís. 4057 sb. n. s. neshledává důvodu, od právních názorů v tomto rozhodnutí vyslovených se odchýliti. Správné důvody napadeného rozsudku, na něž se odkazuje, nebyly vyvráceny vývody dovolatelovými. Okolnost, že podle § 21 C stanov vyhrazeno jest valné hromadě odepsání ztrát z členských podílů, ještě neopravňuje žalobce požadovati vrácení členských podílů, když valná hromada přes tak značné ztráty, jaké byly znaleckým posudkem zjištěny, nekonala svou povinnost a usnesla se přenésti ztráty na příští účet, neboť tím nemohl býti žalobce zproštěn své ručební povinnosti, stanovami a § 78 zákona čís. 70 z r. 1873 mu uložené. Odporovalo by duchu tohoto zákona, kdyby pasivním společenstvem na úkor věřitelů v očekávání sanace byly členům společenstva vypláceny podíly, jimiž podle stanov i zákona ručí za dluhy společenstva a jež již neexistují, byvše ztráveny ztrátami.

Citace:

č. 13208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 103-105.