Čís. 13295.

Nepodal-li vylučovatel proti berní exekuci odpor u exekučního úřadu, nemůže proti ní podati vylučovací žalobu u soudu, třebaže mezi vyrozuměním o zabavení svršků a nařízenou dražbou bylo velmi krátké mezidobí.
Podal-li vylučovatel přece vylučovací žalobu u soudu, nelze nic vyvozovati pro přípustnost pořadu práva pro tuto žalobu z toho, že berní úřad nedbal soudem povoleného odkladu dražby.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1934, R I 7/34.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na československém státu, by byla prohlášela nepřípustnou exekuce vedená žalovaným proti Josefu T-ovi k vydobytí dlužných daní, tvrdě, že mu k zabaveným věcem přísluší věcné právo. Procesní soud prvé stolice, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva, uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu. Důvody: Žalobce uvedl v žalobě, že pro krátkost doby mezi vyrozuměním o dražbě zabavené úrody a dražbou samou nebylo mu lze o odporu, žalobou uplatňovaném, vymáhající stranu včas vyrozuměti, a při ústním jednání ze dne 30. srpna 1932 stalo se mezi stranami nesporným, že žalobce před podáním žaloby nepodal u berního úřadu žádost o zrušení exekuce. Nehledě k tomu a, ač žalovaná strana (odvolatel) při témž ústním jednání ohlásila námitku nepřípustnosti právního pořadu, prvý soud usnesením, rozsudečnému nálezu předeslaným, zamítl tutéž námitku a rozsudečným nálezem vyhověl žalobní prosbě. Právem vytýká odvolatel rozhodnutí tomu nesprávné právní posouzení rozepře a v tomto zmatečnost rozsudku i předchozího řízení, poukazuje k tomu, že podle § 357 odst. (2) zák. ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. o přím. daních může třetí osoba podati vylučovací žalobu o nepřípustnost berní exekuce teprve, nevyhoví-li exekuční úřad odporu nebo nerozhodne-li o něm do třiceti dnů od podání odporu, jinak jest pořad práva nepřípustný. Ježto žalující strana v žalobě i při ústním jednání tvrdila právo ku předmětu berní exekucí stiženému, které by činilo výkon exekuce nepřípustným, mohla podle ustanovení prvého odstavce téhož paragrafu podati proti exekuci odpor u exekučního úřadu, který v tomto případě jest podle § 346 odst. (1) téhož zák. berní úřad v B., jako úřad, u něhož jest daň předepsána a který by o odporu tom rozhodl. Kdyby berní úřad v B. jako exekuční úřad odporu nevyhověl anebo o něm do třiceti dnů nerozhodl, teprv potom mohla by žalující strana podle druhého odstavce § 357 téhož zákona zjednati platnost odporu žalobou u prvého soudu jako okresního soudu, v jehož obvodu byly předměty, berní exekucí stižené, v době podání žaloby. Dokud žalující strana nevznesla proti exekuci odpor u exekučního úřadu, a dokud tento odpor ten nezamítl, anebo o něm do třiceti dnů nerozhodl, nemůže žalující strana nárok ten uplatňovati žalobou u řádného soudu. Prvý soud, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva a projednav žalobu a vyhověv žalobní prosbě, rozhodl o věci nepatřící na pořad práva, což podle § 42 odstavec prvý j. n. a §§ 477 čís. 6 a 240 c. ř. s. činí zmatečným rozsudek i předchozí řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Usnesení odvolacího soudu vyhovuje stavu věci a zákonu. Jde o vylučovací žalobu podle § 357 (2) zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. Již v rozhodnutí čís. 11105 sb. n. s., o němž se zmiňuje i stěžovatel, bylo podrobně vyloženo, že taková vylučovací žaloba jest přípustná a že jest pro ni dovolen pořad práva jen za věcných předpokladů podle § 37 ex. ř. a zároveň za těchto formálních podmínek: 1. že byl proti berní exekuci podán odpor u exekučního úřadu a 2. že tento odpor buď byl exekučním úřadem vyřízen zamítavě nebo že nebyl vyřízen ve lhůtě třiceti dnů. Nejvyšší soud neshledává důvodu, by se v tomto případě odchýlil od právního názoru onoho rozhodnutí. Nemůže jej k tomu přiměti ani stěžovatelovův poukaz k tomu, že mezi vyrozuměním o zabavení svršků a nařízenou dražbou bylo velmi krátké mezidobí, neboť, mohl-li žalobce v tomto krátkém mezidobí podati vylučovací žalobu a návrh na odklad exekuce u soudu, mohl v témže mezidobí o příslušného exekučního úřadu (t. j. u berního úřadu v B.) vznésti odpor proti berní exekuci podle § 357 zákona čís. 76/1927 sb. z. a n. a učiniti návrh na odklad této exekuce podle §§ 360 čís. 3 a 361 téhož zákona. Žalobce však sám přiznal, že proti exekučnímu zabavení svršků nevznesl odpor u berního úřadu v B. jako úřadu exekučního, takže třicetidenní lhůta stanovená k vyřízení odporu nezačala vůbec běžeti, a nemůže tu býti řeč ani o tom, že formální překážka neuplynutí třiceti dnů po podání odporu pominula již v době vynesení rozsudku. Proto se na souzenou věc nehodí rozhodnutí čís. 12526 sb. n. s., jež pojednává o případě, kde odpor proti berní exekuci byl vznesen a kde lhůta třiceti dnů od jeho podání již uplynula v době vynesení rozsudku. Z okolnosti stěžovatelem zdůrazněné, že berní úřad nedbal soudem povoleného odkladu dražby, nelze nic vyvozovati pro otázku přípustnosti pořadu práva pro tuto vylučovací žalobu. Vždyť soud nebyl ani oprávněn, by rozhodl o žádaném odkladu, protože o odkladu berní exekuce v případě § 357 zákona čís. 76/1927 sb. z. a n. rozhoduje podle § 361 téhož zákona jen exekuční úřad, nikoliv soud (viz rozhodnutí čís. 10893 a 12672 sb. n. s.).

Citace:

č. 13205. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 99-101.