Čís. 13481.
Na povaze učební smlouvy nemění nic okolnost, že učeň vedle učňovských prací konal učebnímu pánu i vedlejší služby v domácnosti a v hospodářství.
I učednici mohou dostávati mzdu, bylo-li její placení ujednáno.
Nedostatek písemné formy nemá v zápětí neplatnost učební smlouvy.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1934, Rv I 84/33.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaných manželích Š-ových odměny za služby, jež prý jim konala. Bylo zjištěno, že žalobkyně konala v krámě žalovaného Bohumila Š-a práce učednické, že byla přihlášena u společenstva jako učednice za poskytování stravy a bytu. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Důvody: Jest správné zjištění prvního soudu, že žalobkyně s vědomím svého otce vstoupila k žalovanému jako učednice v obchodě. Prvrií soud zjišťuje také bezvadně, že žalobkyně skutečně v obchodě byla zaměstnána. Z tohoto bezvadného zjištěni jest však vyvodili právní závěr, že žalobkyně ujednala se žalovaným s dodatným schválením svého otce smlouvu učňovskou. Jest přisvědčiti i dalšímu právnímu názoru prvého soudu, že se ku platnosti této smlouvy nevyhledává, by byla sepsána, neboť § 99 živn. řádu dopouští její ústní i písemné ujednání, předpisuje jen, že se ústní ujednání má státi před představenstvem společenstva a má bytí zapsáno v knize protokolů, která se má pro to založili. Takovýto zápis skutečně byl do knihy učňů u společenstva obchodních živností učiněn, a nemá hmotněprávního významu, že nebyl při tom současně přítomen otec nezletilé žalobkyně, an s učební smlouvou souhlasil. Okolnosti, na něž se odvolání odvolává a jež svědeckými výpověďmi byly zjištěny, že žalobkyně vykonávala vedle prací v obchodě také práce v domácnosti a hospodářství, nenasvědčují tomu, že tu nebyl učňovský poměr, neboť první soud zjistil znalcem a ostatně je to všeobecně známo, že se učňů používá i k vykonávání prací v domácnosti i hospodářství, ač živnostenský řád (§ 100) ukládá zaměstnavateli, by používáním učně k jiným službám nebral mu potřebný čas a příležitost se vycvičili v živnosti. Ani okolnost, že žalobkyni šli požádat oba žalovaní, ač obchod patří jen žalovanému, nemůže míti význam, jaký mu dává odvolání, ježto je na snadě, že manželka zpravidla v obchodě mužově vypomáhá a má tudíž i zájem na tom, koho si manžel vezme do učení, zde tím spíše, když měla se žalobkyně státi, jak sama uvádí, vlastně jaksi členem rodiny. I když tedy šla žalobkyně do učení k žalovanému Š-ovi, získána byvši příslibem, že jednou od žalovaných dostane jejich usedlost, nevykonávala tam práce, jež k učení nepatřily, na základě smlouvy služební, a to ani mlčky předpokládané, neboť je vykonávala tak, jak to i jinde učedníci podle zvyku, třeba nedovoleného, činí. Správně proto první soud došel k závěru, že se za takovéto služby nebo práce nemůže přes to, že učňovská smlouva byla zrušena, žalobkyně domáhati mzdy a že tu proto nelze použiti ustanovení § 1152 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižšíma soudy bylo zjištěno, že žalobkyně byla u společenstva obchodních živností přihlášena jako učednice u žalovaného Bohumila Š-a za byt a stravu s povinností otce žalobkyně, platiti pensijní pojištění, že žalobkyně byla u okresní nemocenské pojišťovny přihlášena jako učeň a že v obchodě žalovaného Bohumila Š-a skutečně práce učňovské konala, v krámě obsluhovala a prodávala. Z těchto skutkových zjištění správně dovodily nižší soudy, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva učební, a správně dolíčily, že na povaze učební smlouvy neměnila nic ani okolnost, že žalobkyně vedle prací učňovských konala žalovaným i vedlejší služby v domácnosti a v hospodářství, ježto je konala též jako učednice, což podle zjištění prvého soudu je na venkově obvyklé, a bez povinnosti žalovaných k náhradě nebo odměně za ne. Jest sice pravda, že v souzeném případě nebyla mezi stranami uzavřena učební smlouva písemně, jak předpisuje § 99 živn. řádu, než nedostatek písemné formy neměl v zápětí neplatnost učební smlouvy (srov. sb. n. s. 5672, 6659). Dovolatelce jest přisvědčiti, že i učedníci mohou dostávati mzdu, aniž by to na jejich učebním poměru něco měnilo. Učedník má však nárok na mzdu jen, bylo-li placení mzdy ujednáno, Neníť podstatnou částí učební smlouvy, by bylo ujednáno placení mzdy učedníku, takže domněnka § 1152 obč. zák. tu neplatí. V souzeném případě však nebylo ujednáno placení mzdy žalobkyni, nýbrž žalovaný Bohumil Š. se zavázal poskytovati žalobkyni jen byt a stravu. Ježto, jak dovoděno, nemá žalobkyně proti žalovaným právní nárok na placení mzdy ani z důvodu učební smlouvy ani z důvodu, že byla u nich děvečkou, na němž žalobu založila, avšak jeho skutkový podklad neprokázala, právem nižší soudy žalobu zamítly.