Čís. 13338.

Pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n.).
Pojištění pro případ nemoci jest povinné a vzniká již ze zákona dnem, kdy pojištěnec začal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné. Pro porušení ohlašovací povinnosti nelze zaměstnavateli ukládati povinnost, aby nahradil pojištěnci dávky nemocenského pojištění, jež mu nemocenská pojišťovna odepřela poskytnouti.
Pojištěnka, jež porodila, má nároky Jen proti nemocenské pojišťovně, nikoliv i proti zaměstnavateli, a to ani tehdy, nedostál-li zaměstnavatel své přihlašovací povinnosti.
(Rozh. ze dne 2. března 1934, Rv I 1414/32.)
Žalobkyně vyvozovala nárok na náhradu škody proti žalovanému z toho, že byla u něho zaměstnána jako hospodyně, že proto podléhala nemocenskému pojištění, že však žalovaný nedostál své povinnosti, aby ji včas přihlásil k nemocenskému pojištění a zaplatil pojistné příspěvky, čímž prý byla připravena o pomoc v mateřství v částce 3000 Kč, která by jí příslušela od nemocenské pojišťovny proto, že dne 4. března 1929 porodila dvojčata. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pojištění pro případ nemoci jest podle § 2 odst. (1) zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. (v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n.) povinné a vzniká podle § 7 odst. (1) již ze zákona dnem, kdy pojištěnec začal vykonávali práce nebo služby povinně pojištěné. Zaměstnavatel jest sice povinen, aby osoby u něho zaměstnané a pojistné povinnosti podléhající přihlásil u příslušné nemocenské pojišťovny způsobem naznačeným v §§ 17, 18 a 19, ale zanedbání této povinnosti má jen následky uvedené v §§ 20 a 260 a). Tím jsou škodlivé následky zanedbání přihlašovací povinnosti zaměstnavatelovy vyčerpány a nelze mu pro porušení ohlašovacích předpisů ukládali další povinnost, aby nahradil pojištěnci dávky nemocenského pojištění, jež mu nemocenská pojišťovna odepřela poskytnouti (srovnej rozhodnutí čís. 7142, 8411, 10683 sb. n. s.). Pro neplacení pojistného může proti zaměstnavateli zakročiti nemocenská pojišťovna, která pojistné vyměřuje a vybírá (§ 161 uvedeného zákona), ale pojištěnci nemůže vzejíti újma na jeho nárocích na dávky z nemocenského pojištění v § 95 stanovené z toho, že zaměstnavatel nevyhověl své platební povinnosti. Na základě povinného nemocenského pojištění má pojištěnka, která porodila, nároky podle § 95 II. jen proti nemocenské pojišťovně, nikoliv též proti zaměstnavateli, a to ani tehdy ne, jestliže zaměstnavatel nedostál své povinnosti přihlašovací. Posuzuje-li se věc s tohoto právního hlediska, nemá žalobní nárok zákonného podkladu ani, kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána a že podléhala nemocenskému pojištění.

Citace:

č. 13338. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 291-292.