Čís. 13689.
Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Osmidenní dodatečná lhůta § 67 vyr. ř. jest lhůtou hmotněprávní.
Jest ji počítati od doby, kdy doporučený dopis dlužníka došel tak, že mohl každou chvíli při průměrné opatrnosti podle § 1297 obč. zák. do něho nahlédnouti. Byl-li dopis dodán do zamykací schránky dlužníka (§ 144 poštov. řádu z 22. září 1916 čís. 317 ř. zák.), jest již od této doby počítati běh osmidenní dodatečné lhůty, nikoliv teprve ode dne, kdy si dlužník dopis skutečně vyzvedl.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv I 1257/34.)
Rozsudkem ze dne 9. ledna 1933 byla firma B. uznána povinnou zaplatiti firmě F. 1994 Kč. Vyrovnací řízení zahájené o jmění firmy B., bylo potvrzeno dne 10. května 1933. Podle tohoto vyrovnání byla první 5% kvóta splatná 1. června 1933. Firma B. byla vyzvána firmou F. doporučeným dopisem ze dne 22. června 1933 k zaplacení vyrovnací splátky do osmi dnů. Firma B. zaplatila však firmě F. žádanou kvótu teprve dne 4. července 1933, načež byla firmě F. usnesením ze dne 7. července 1933 povolena exekuce k vydobytí celé pohledávky 1994 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se firma B. proti firmě F. nepřípustnosti exekuce, povolené usnesením ze dne 7. července 1933, tvrdíc, že jí byl dopis žalované ze dne 22. června 1933 doručen teprve dne 29. června 1933. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Pro posouzení věci jest rozhodné, zjistiti den doručení dopisu žalované z 22. června 1933 žalující straně. V tom směru jest zjištěno dle potvrzení poštovního úřadu, že se tak stalo až 29. června 1933, kdy si majitel žalující firmy vyzvedl dopis na poště, kam dopis došel již dne 23. června 1933. Teprve tehdy žalující strana seznala obsah dopisu a teprve od tohoto dne začala jí běžeti osmidenní lhůta poskytnutá jí žalovanou podle § 67 vyr. ř. k dodatečnému zaplacení. Den, kdy dopis došel poštovnímu úřadu bydliště žalující strany pokud se týče kdy byl dán do zamykatelné přihrádky žalující strany vyrozumívací lístek pošty o tom, že doporučený dopis došel, jest nerozhodný, vždyť podle § 146 pošt. ř. čís. 317/16 ř. z. činí vyzvedací lhůta v tomto případě týden počínaje pondělkem po doručení zásilky t. j. od 1. července 1933. Do tohoto dne měla žalující strana čas si dopis vyzvednouti a s tím musela žalovaná strana počítati. Ostatně žalobci byl dopis doručen dne 29. června 1933 a dlužnou částku zaplatil žalobce již dne, 4. července 1933 nevyčkav ani do konce osmidenní Ihůty. Z toho jest zřejmo, že nechtěl placení oddálili (rozh. nejv. s. čís. sb. 8366). Žalující strana tedy zaplatila vyrovnací splátku včas v osmidenní lhůtě, pohledávka původní neobživla, žalovaná strana nemůže vésti exekuci pro celou pohledávku a bylo proto žalobě vyhověli. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: I když se připustí, že dopis došel do místa určení dne 23. června 1933 až po době, kdy si žalující firma dává z poštovní schránky vyzdvihovali dopisy, nebylo překážky, by si jej nevyzdvihla dne 24. června 1933, poněvadž nutno předpokládali, že si jako obchodnice posílá pro poštu nejméně jednou za den. S tímto dodáním dopisu, nejpozději dne 24. června 1933, mohla počítati žalovaná jak vzhledem k obyčejnému poštovnímu spojení i vzhledem k možnosti, že má žalobkyně poštovní schránku a že ji alespoň jednou denně vybírá. Tento požadavek alespoň jednoho vybírání schránky denně je odůvodněn obchodním postavením žalobkyně a jejím vlastním zájmem, by její korespondence nezůstala ležet. Pakli tedy žalobkyně nechala doporučený dopis ležeti na poště až do dne 29. června 1933, ačkoli si jej mohla vyzvednout již dne 24. června 1933, nelze v tom spatřovati přehlédnutí nebo nedopatření, nýbrž je zřejmým úmysl, odsunouti následky dodání onoho dopisu, o jehož obsahu nemohla míti žalobkyně pochybnosti, uváží-li se, že první 5% kvótu 108 Kč splatnou dne 1. června 1933 žalované nezaplatila a že dopis byl zaslán doporučeně (§ 67 vyr. ř.). V § 67 vyr. ř. není řeči o tom, že se osmidenní lhůta tam uvedená má počítati až od vyzvednutí doporučeného upomínacího dopisu, je tam předepsána jen doporučená listovní upomínka. Lhůta k vyzvednutí dopisu, o níž se napadený rozsudek zmiňuje, má význam jen pro poměr žalující strany k poštovnímu úřadu a proto není odůvodněn úsudek prvého soudu, že žalovaná musila s touto lhůtou počítati, zejména, ano nebylo ani tvrzeno, že žalovaná strana věděla o tom, že žalobkyně používá'poštovní schránky. Jest tudíž počítati osmidenní lhůtu k placení již ode dne 24. června 1933, takže končila dnem 2. července 1933, tedy dva dny předtím, než žalobkyně kvótu zaplatila, čímž jsou dány předpoklady pro vznik následků nesplnění vyrovnání podle § 67 vyr. ř., to tím spíše, ana žalobkyně ani netvrdila, že jí bylo znemožněno, vyzdvihnout si dopis v době od 24. do 28. června 1933. Z toho všeho je zřejmo, že žalobkyně měla dosti času k placení první kvóty že si měla dopis vyzdvihnouti nejpozději dne 24. června 1933, že tudíž nelze u ní mluviti o nedopatření nebo přehlédnutí, a že pro nedodržení lhůty jí žalovanou stranou povolené oživla celá pohledávka žalované, k jejímuž vydobytí jí byla povolena exekuce, a že tudíž námitky žalobkyně proti nároku žalované z exekučního titulu jsou bezpodstatné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
K dovolacímu důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. jest uvésti, že osmidenní dodatečná lhůta § 67 vyr. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. jest lhůtou hmotněprávní a počátek její jest posuzovati podle občanského zákona, jenž vychází z teorie přijímací, jak plyne z § 862 a) obč. zák., jenž praví, že se přijetí návrhu stalo včas když prohlášení došlo navrhovateli v přijímací době. Obdobně (§ 7 obč. zák.) jest počítati osmidenní dodatečnou lhůtu § 67 vyr. ř. od doby, kdy rekomandovaný dopis dlužníka došel, to jest, když ho došel tak, že mohl každou chvíli při průměrné opatrnosti podle § 1297 obč. zák. do něho nahlédnouti. Právem, vyslovuje odvolací soud názor, že žalobce mohl tak učiniti a mohl si vyzvednouti doporučený dopis došlý poštovního úřadu 23. června 1933 hned 24. června 1933 ze zamykací schránky (§ 144 poštov. řádu z 22. září 1916 čís. 317 ř. z.) a že od té doby jest počítati běh osmidenní dodatečné lhůty, a stačí poukázati na správné odůvodnění napadeného rozsudku s dodatkem, že opačný názor prvého soudu, že počátek této lhůty připadá na den, kterého si příjemce teprve dopis skutečně vyzvedl, by vedl k neoprávněnému důsledku, že příjemce by si mohl libovolně dodatečnou lhůtu sám prodloužiti a účinky § 67 vyr. ř. dokonce zmařiti tím, že by si dopis ve vyzvedání lhůtě stanovené v § 146 poštovního řádu vůbec podle § 147 čís. 2 pošt. řádu nevyzvedl a docílil by toho, že dopis se stal podle § 146 čís. 1 druhá věta pošt. řádu vůbec nedoručitelným. Z toho plyne, že nezáleží na tom, zda žalobce měl zřejmý úmysl odsunouti následky nedodání dopisu, nýbrž že stačí, že nedbal průměrné opatrnosti, a jest proto bezpodstatnou výuka, že odvolací soud neodůvodnil svůj názor, že žalobce měl takový zřejmý úmysl ač není prý ve spisech pro to podkladu.