Čís. 13302.

K exekučnímu zabavení svršků, jež nejsou v dlužníkově držení, byvše podle soudního příkazu vzaty do uschování, jest zapotřebí svolení soudu povolivšího uschování. Souhlas není již v povolení exekuce zabavením uschovávaných svršků. Došlo-li k zabavení bez tohoto souhlasu, jest osoba, pro niž bylo uschování povoleno, oprávněna si stěžovali do výkonu exekuce a domáhali se zrušeni exekuce.
(Rozh. ze dne 22. února 1934, R I 1327/33.)
K návrhu obce T. bylo povoleno proti dlužníku prozatímní opatření, za něhož byly vzaty věci do uschování. Napotom byla povolena Dr. Z-ovi exekuce k vydobytí peněžité pohledávky zabavením oněch věcí. K návrhu obce T. exekuční soud, exekuci zrušil proto, že si obec T. Vymohla k zabaveným předmětům prozatímní opatření jich úschovou, že zabavené předměty byly dány do úschovy Maxe G-a, starosty obce T., jenž při exekuci zabavením oněch svršků prohlásil, že jich zabavení nepřipouští. Rekursní soud zamítl návrh obce T. o zrušení exekuce, v podstatě z těchto důvodů: Obec T. nelze považovali za třetí osobu, v jejíž úschově byly zabavené předměty, ježto byly v úschově Maxe G-a. Avšak, i kdyby obec T. měla v úschově zabavené věci dlužníkovy, nemohla by se zdráhati, vydati tyto věci, dané jí do úschovy, třetí osobě za účelem zabavení, ježto by, neučinila-li by Jak, mohla býti soudem poukázána, aby věci k tomuto účelu vydala, neboť věci ty byly jí dány jen za tím účelem, aby byly zachovány pro další výkon exekuce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jisto jest, že věci při zabavení nebyly v držení dlužníkově, byvše podle soudního příkazu vzaty do uschování. Podle § 262 ex. ř. mohlo proto býti zabavení provedeno jen za předpokladu, že by osoba třetí, která měla takto věci ve své moci, byla prohlásila ochotu je vydati. Nesejde na tom, zda za uschovatele zabavených věcí jest považovali obec T. či Maxe G-a, neboť ve své moci nemá věc uschovatel, jenž je jen soudním orgánem, nýbrž výhradně sám soud (čís. 4460 sb. n. s., Gl. U. N. F. 7416). Byl by tedy soud povolivší uschování musil svoliti k vydání věcí za účelem jich zabavení. Takovýto souhlas a taková ochota nevyplývá ze zápisů o zabavení a nelze je spatřovati ani v pouhém povolení exekuce, jež se děje bez předchozího vyhledávání. Výkon exekuce odporoval proto předpisu § 262 ex. ř., a byla obec T., na jejíž návrh a v jejímž zájmu bylo povoleno prozatímní opatření usnesením ze dne 25. února 1931 a prodlouženo usnesením ze dne 13. května 1933 do 1. března 1934, oprávněna si stěžovati do výkonu exekuce a exekuční soud právem vyhověl jejímu návrhu na zrušení exekuce.

Citace:

č. 13302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 237-238.