Čís. 13498.
Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Vyrovnací správce jest oprávněn k rekursu proti usnesení povolujícímu exekuci na movité věci vyrovnacího dlužníka.
Ustanovení § 12 vyr. ř. brání nejen výkonu, nýbrž i povolení exekuce.
Tím, že exekuční soud zrušil k rekursu vyrovnacího správce před rozhodnutím rekursního soudu exekuci podle § 39 čís. 2 ex. ř., nestal se rekurs bezpředmětným.
(Rozh. ze dne 3. května 1934, R I 402/34.)
O jmění dlužníka bylo usnesením ze dne 15. září 1933 zahájeno vyrovnací řízení, jež bylo skončeno usnesením ze dne 9. února 1934. Usnesením ze dne 10. listopadu 1933 povolil soud prvé stolice k vydobytí peněžité pohledávky exekuci na dlužníkovy svršky. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Ve smyslu § 12 vyr. ř. nelze po zahájení vyrovnacího řízení na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostního práva, nabyti soudcovského práva zástavního nebo uspokojovacího.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest bezpodstatným, uvádí-li napadené usnesení v hlavě, že rekurs podala povinná strana, ač tak učinil vyrovnací správce ve vyrovnacím řízení povinné strany, an jest oprávněn k rekursu proti usnesení povolujícímu exekuci na movité věci dlužníka, jak vysloveno bylo v rozhodnutí čís. 3688 sb. n. s., jež ani novým vyrovnacím řádem nedoznalo změny. Rekurs vyrovnacího správce nebyl zbytečný, i když výkon zabavení ze dne 27. ledna 1934 byl sám o sobě podle § 12 vyr. ř. nicotný, neboť účastník nicotným úkonem dotčený má právo, by nicotný úkon byl odstraněn a shlazen. Rovněž není správný názor dovolací rekurentky, že § 12 vyr. ř. nebrání povolení exekuce, nýbrž jen nabytí soudcovského práva zástavního, jehož se pouhým povolením exekuce nenabývá (§ 256 ex. ř.); neboť soudcovská usnesení o povolení exekuce zavdávají podnět k zakročení výkonného orgánu vlastního soudu a v předání usnesení doručnému a exekučnímu oddělení jest podle § 160 jedn. ř. již příkaz a zmocnění ku provedení exekučního výkonu, jenž musí býti pravidelně proveden podle § 379 jedn. ř. bez prodlení. Má proto postižený účastník právo zameziti výkon, jenž podle § 12 vyr. ř. jest nepřípustný, a § 12 vyr. ř. jest vykládati v souvislosti s § 39 čís. 2 ex. ř., z něhož plyne, že nejen výkon, nýbrž i exekuce sama jest nepřípustná. Stačil ovšem návrh na zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. Avšak má-li oprávněný více právních prostředků k dosažení cíle, má na výběr, kterého z nich chce použiti, a nelze mu vytýkati, použil-li tohoto a nikoliv onoho. Exekuční soud ovšem zrušil k rekursu vyrovnacího správce před rozhodnutím rekursního soudu exekuci podle § 39 čís. 2 ex. ř., tím se však nestal rekurs bezpředmětný, ano tím nebylo usnesení o povolení exekuce odstraněno, nýbrž exekuce na základě povolujícího usnesení zrušena, povolení exekuce bylo tedy předpokladem zrušení exekuce a mimo to vyhradilo usnesení zrušující exekuci rozhodnutí o útratách rekursnímu soudu.