Čís. 13314.

Ručení za škodu z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
Jízdou »na černo« rozumí se každá jízda podniknutá bez vědomí a bez příkazu podnikatele provozu k jinému než smluvnímu účelu a ručí za ní vlastnili silostroje, je-li podnikatelem provozu a nebyl-li mu silostroj odňat objektivně bezprávným činem. Vyžaduje se objektivně bezprávné odnětí stroje, nikoliv odnětí jiných předmětů (pohonných látek).
Při jízdě na černo nezáleží na tom, kdo při osudné jízdě stroj řídil, zda provozní zřízenec vlastníka silostroje, či s vědomím zřízence osoba jiná.
(Rozh. ze dne 23. února 1934, Rv I 1596/32.)
Žalobce byl přejet motocyklem, náležejícím žalovanému P-ovi a řízeným T-em. Bylo zjištěno, že v době nehody byl motocykl půjčen P-em J-ovi. Žalobní nárok proti P-ovi uznaly oba nižší soudy důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolateli nelze přisvědčiti v názoru, že zapůjčení motocyklu J-em T-ovi jest objektivně bezprávným činem, který prý zbavoval žalovaného vlastníka motocyklu podle § 1 odstavec (4) zákona o provozu silostroji ručení za škodu z provozu silostroje. Jest doznáno, že žalovaný zapůjčil motocykl Františku j-ovi, a nebylo zjištěno, že Oldřich T. odňal motocykl J-ovi proti jeho vůli, poněvadž J. udal u policejního ředitelství, že T-ovi motocykl půjčil. Při jízdě řízené T-em došlo ke škodné události. Z toho plyne, že František J. byl osobou, které žalovaný vlastník vozidla při provozu používal, lhostejno, zda úplatně či bezplatně, poněvadž § 2 odstavec (3) zákona o provozu silostroji nerozeznává a nepředpokládá jen služební poměr mezi vlastníkem vozidla a oněmi osobami. Ponechal-li František J. řízení motocyklu Oldřichu T-ovi, nedopustil se ani ten ani onen objektivně bezprávného činu, an J. porušil nanejvýše jen smlouvu o půjčce motocyklu a T. ho proti jeho vůli nepoužil. Porušil-li tím J. smlouvu o půjčce, jde o jízdu na černo, při čemž nerozhoduje, kdo při osudné jízdě stroj řídil, zda provozní zřízenec vlastníka silostroje, či s vědomím zřízence osoba jiná, ano jízdou na černo se rozumí každá jízda podniknutá bez vědomí a příkazu podnikatele provozu k jinému než smluvnímu účelu, a ručí za ni podle § 1 odstavec (1) zákona vlastník silostroje, je-li podnikatelem provozu, a nebyl-li mu silostroj podle § 1 odstavec (4) zákona odňat objektivně bezprávným činem. Všechny tyto předpoklady ručeni žalovaného jsou v souzeném případě splněny a rozhodnutí odvolacího soudu jest v souhlasu s rozhodnutími čís. 5404, 6424, 8313 sb. n. s., na něž dovolatel poukazuje, při čemž jest odkázati i na rozhodnutí čís. 12145 sb. n. s. Že jde o objektivně bezprávný čin proto, že J. zpronevěřil svěřené mu pohonné látky, a že nelze proto děliti čin ve dví, nebylo v prvé stolici ani tvrzeno. Leč bylo by to i bezpodstatné, poněvadž k vyvinění podle § 1 odstavec (4) zákona se vyžaduje objektivně bezprávné odnětí stroje, nikoliv odnětí jiných předmětů, bezprávný čin musí býti účelem, nikoliv jen provázejícím zjevem odnětí. Nejde-li o objektivně bezprávně odnětí stroje, jest bezpodstatnou úvaha, zda se vrácení stroje vlastníku po škodné události stalo z účinné lítosti. Jest sice přisvědčiti dovolateli, že objektivně bezprávné odnětí silostroje nemusí býti vždy trestné, a že jde o takové odnětí, použije-li kdo omylem záměnou cizího stroje místo svého, právě proto, že objektivně jest to bezpráví, které není trestným jen pro nedostatek subjektivní viny. Netřeba se zabývati úvahou, zda by vlastník silostroje a provozovatel podniku ručil podle těchto zásad napořád, i kdyby silostroj byl půjčován postupně na celou řadu osob od jednoho vypůjčitele na druhého, poněvadž v souzeném případě o to nejde.

Citace:

č. 13314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 260-261.