Čís. 13327.

V tom, že cyklista, jenž slyšel za sebou blížící se motorové vozidlo, neuhnul ze středu silnice doleva, jest spatřovati jeho spoluzavinění na úrazu ze srážky s motorovým vozidlem. Lhostejno, zda cyklista byl na blížící se motor upozorněn dáním výstražného znamení či hukotem blížícího se motoru.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, Rv I 1568/32.)
Žalobce, jeda na kole po silnici, byl zezadu zasažen motocyklem žalovaného, při čemž obě vozidla byla poškozena. Proti nároku žalobce na náhradu škody namítl žalovaný vzájemnou pohledávku na náhradu škody z poškozeni motocyklu. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu; pohledávku namítanou započtením neuznal po právu. Odvolací soud nevyhověl odvoláni žalovaného.
Nejvyšší soud uznal, že zažalovaný nárok jest důvodem po právu třemi čtvrtinami a že z jedné čtvrtiny není po právu; vzájemná pohledávka žalovaného pak že jest jednou čtvrtinou po právu a třemi čtvrtinami že není po právu.
Důvody:
Po právní stránce nelze souhlasiti s názorem nižších soudů, že žalobce na úrazu spoluzavinění nestíhá. Odvolací soud se otázkou spoluzavinění žalobce na úrazu blíže nezabývá, ačkoliv podle vývodů odvolání se tak státi mělo. První soud se jí zabývá a dospívá k závěru, že žalobce, i když slyšel za sebou motor tiše pracující a přes to středem silnice dále jel a na levou stranu silnice neuhnul, se provinění nedopustil, poněvadž z toho nemohl souditi na úmysl jezdce za ním, že ho chce předjeti. Zavinění žalobce prý by tu bylo tehdy, kdyby byl žalovaný dal podle platných předpisů výstražné znamení, což se nestalo. První soud však přehlíží, že nezáleží na tom, jakým způsobem byl žalobce na blížící se motor žalovaného upozorněn, stalo-li se to dáním výstražného znamení, nebo hukotem blížícího se motoru, který žalobce — jak sám doznává — slyšel a proto mu měl a musel býti výstražným znamením, aby se uhnul se středu silnice doleva, což bylo vzhledem k panující mlze tím více zapotřebí. V tom právě, že se žalobce tak nezachoval, spočívá jeho spoluzavinění na úrazu, které ovšem je menší než zavinění žalovaného, který se provinil jednak tím, že jel velkou rychlostí, že nedal včas výstražné znamení a že nevyhnul při předjíždění tak daleko do práva, aby do žalobce nevrazil. Dovolací soud stanoví, uváživ všechny okolnosti, poměr zavinění na straně žalovaného ¾ a na straně žalobce ¼ a v důsledku toho určuje nárok žalobcův ¾ a vzájemnou pohledávku žalovaného ¼ po právu (§ 1304 obč. zák.), poněvadž vzešla z téže škodné události zaviněné oběma stranami v poměru právě stanoveném.

Citace:

č. 13327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 279-280.