Čís. 13674.
Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Nedostaví-li se jen jedna nebo druhá strana k odvolacímu jednání ve věci pracovní (§ 33 zák.), jest jednání provésti se stranou se dostavivší, arci se zřetelem ke všemu tomu, co druhá strana podle obsahu spisů pracovního soudu a po případě také v odvolacím spise byla již uvedla.
(Rozh. ze dne 22. června 1934, Rv II 405/34.)
Žalobě o zaplacení 2100 Kč pracovní soud vyhověl. Odvolací soud zamítl odvolání žalované, ježto se žalovaná nedostavila k odvolacímu roku.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní podle zákona jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud má za to, že hledíc k ustanovení § 33 zák. ze dne 4. července 1931 č. 131 sb. z. a n. nastávají i před odvolacím soudem ve sporech pracovních následky, jež jsou v řízení před sborovými soudy spojeny se zameškáním roku. Ježto se odvolatelka (žalovaná) k ústnímu odvolacímu roku nedostavila, ač byla k němu řádně předvolána, a dostavivší se žalobce učinil návrh na zamítnutí odvolání, vyhověl odvolací soud návrhu tomu a potvrdil napadený rozsudek jen z tohoto důvodu, neobíraje se vůbec obsahem odvolání. Odvolací soud řídil se při tom zřejmě předpisem § 396 c. ř. s., ač tento paragraf výslovně necituje. Při ústním jednání podle § 33 zák. čís. 131/1931 neplatí ustanovení § 491 c. ř. s., že se o odvolání projednává, i když jedna neb obě strany se nedostaví, neboť § 33 cit. zák. nařizuje, že o řízení před odvolacím soudem platí obdobně ustanovení civilního řádu soud¬ ního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními, čímž je vyloučeno použití §§ 461 až 501 c. ř. s. Jest tedy v takovém případě postupovati obdobně podle předpisů o sborových soudech první stolice. Nedostaví-li se tedy jen ta neb ona strana k odvolacímu jednání, má jednání býti provedeno jako při sborovém soudu první stolice — se stranou se dostavivší — arci se zřetelem ke všemu tomu, co druhá strana podle obsahu spisů soudu pracovního a po případě také v odvolacím spise byla již uvedla (§ 399 odstavec prvý c. ř. s.). Rozhodnutí odvolacího soudu následkem zmeškání v základě § 396 c. ř. s. není však možným, ježto nejde o zmeškání prvního roku, nýbrž o zmeškání ústního jednání v době, kdy již zmeškavší strana učinila ve věci samé prohlášení a udání o skutkových okolnostech, obsažené v dosavadních protokolech a přípravných spisech a kdy byly také provedeny důkazy v řízení před první stolicí (§ 399 c. ř. s. a § 33 zák. čís. 131/1931). Odvolací soud, vycházeje z uvedeného mylného názoru, neprojednal věc znovu v mezích shora naznačených a tato vadnost v dovolání uplatňovaná — jež však nezpůsobuje zmatečnost podle § 477 č. 4 c. ř. s., jak dovolatelka neprávem za to má — byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 č. 2 c. ř. s.). Bylo tudíž, jelikož je potřebí nového jednání u odvolacího soudu, podle § 510 c. ř. s. a § 35 zák. č. 131/1931 se usnésti, jak se stalo.