Čís. 13197.

K veřejným orgánům uvedeným v § 172 čís. 1 ex. ř., jež mají býti k rozvrhovému roku obeslány, náleží i Všeobecný pensijní ústav, je-li z exekučních spisů, najmě z odhadního protokolu, jakož i přihlášek jiných veřejných orgánů zřejmo, že prodané nemovitosti sloužily podniku povinným provozovanému.
Okolnost, že Všeobecný pensijní ústav nebyl uvědomen o dražbě, má jen ten význam, že nemůže již žádati uspokojení svých pohledávek, jež k dražbě nepřihlásil, v přednostním pořadí, nýbrž teprve po uspokojení vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1934, R II 581/33.)
Proti usnesení exekučního soudu, jímž bylo rozvrženo nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost, podal rekurs Všeobecný pensijní ústav Úřadovna »A« v Brně. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Jest sice pravda, že exekuční soudy mají uvědomovati ve smyslu výnosu ministerstva ze dne 14. března 1924 také Všeobecný pensijní ústav, jest-li na nemovitostech do dražby daných zajištěno právo zástavní pro daň výdělkovou, avšak, nebyl-li stěžovatelce proti předpisu tomu a proti předpisu § 172 ex. ř. dražební edikt doručen a nepřihlásila-li v důsledku toho nedoplatek příspěvků ani k dražbě, ani k rozvrhu, není v zákoně předpisu, by v tom směru byla náprava zjednána, pak-li její pohledávka není patrna ani z pozemkové knihy, jak tomu jest i v tomto případě. Jest tu poukázati k tomu, že dražební edikt byl řádně uveřejněn a vyhlášen a také v pozemkové knize bylo poznamenáno, že dražební řízení bylo zahájeno, takže všem účastníkům byla poskytnuta možnost zjednati si vědomost o dražbě a učiniti přihlášku. Předpis § 172 ex. ř. čelí jen k ochraně věřitelů knihovních, jímž však stěžovatelka nebyla. (Viz i čís. 4878, 5028 a 9959 sb. n. s.)
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zrušil rozvrhové usnesení soudu prvé stolice v odstavci B. 6 a to do výše pohledávky Všeobecného pensijního ústavu a uložil prvému soudu, by k rozvrhovému jednání v rozsahu zrušení ustanovil nový rok k ústnímu jednání a na základě něho aby znova rozhodl.
Důvody:
Podle § 209 ex. ř. mají býti k rozvrhovému roku kromě jiných osob obeslány i veřejné orgány uvedené v § 172 č. 1 ex. ř. K nim náleží se zřetelem k výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 14. března 1924 čís. 7403 (uvěř. jako čís. 13 Věstníku z roku 1924) také Všeobecný pensijní ústav, ano z exekučních spisů a jmenovitě z odhadního protokolu, jakož i z přihlášek jiných veřejných orgánů dalo se souditi, že prodané nemovitosti sloužily podniku povinnou stranou provozovanému, u něhož mohly z důvodu pojistného vzniknouti Všeobecnému pensijnímu ústavu pohledávky z pojistného, požívající zákonného zástavního práva. Nesejde na tom, že Všeobecný pensijní ústav nebyl uvědoměn o dražbě. To má nyní jen ten význam, že podle § 172 druhý odstavec ex. ř. nemůže již žádati uspokojení svých pohledávek, jež k dražbě nepřihlásil, v přednostním pořadí, nýbrž teprve po uspokojení vymáhající věřitelky, kterou byla Městská spořitelna v P., tedy z částky, které se dostalo v odst. B. 6 knihovní věřitelce za ní následující, totiž Rolnické záložně v D. a proto bylo jenom v tomto rozsahu vyhověti návrhu dovolací stížnosti na zrušení. V tomto rozsahu bylo pro zmatečnost rozvrhové řízení zrušiti. (§ 477 čís. 4 c. ř. s., § 78 ex. ř.)

Citace:

č. 13197. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 88-89.