Čís. 13393.

Proti exekuci vedené komisionářovým věřitelem na pohledávky z obchodu, který komisionář uzavřel pro komitenta, může komitent nastoupiti žalobou vylučovací podle § 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 23. března 1934, Rv II 20/34.)
Žalovaná banka zabavila v exekuci proti manželům Antonínu a Anně Ř-ovým pohledávky, jež příslušely dlužníkům proti V-ovi a proti K-ovi za dodané dřevo. Žalující firma domáhala se nepřípustnosti exekuce na pohledávky, tvrdíc, že dala dřevo manželům Ř-ovým do komisionářského prodeje a že si vyhradila na dřevu, jakož i na pohledávkách z dodávky dřeva vlastnické právo až do úplného zaplacení. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Náleží k povaze komisionářského obchodu, že vlastnictví předmětů ku prodeji svěřených až do jich prodeje zůstává vyhrazeno komitentovi. Jinak je tomu s pohledávkami z kupní ceny za zboží komisionářem prodané, jež se podle ustanovení čl. 360 obch. zák. stávají vlastními pohledávkami komisionářovými. Jest ovšem přisvědčiti odvolatelce, že strany mají možnost ujednati ustanovení odchylná, avšak jich platnost jest posuzovati podle všeobecných ustanovení o smlouvách. Soud prvé stolice zjistil, že si žalobkyně vyhradila vlastnické právo i na pohledávky, které z prodeje zboží vzejdou. Toto zjištění soud odvolací přejímá, dovozuje však z něho, že smlouva v tomto směru není pro neurčitost svého předmětu platná. Ku platnosti každé smlouvy se vyhledává, by její předmět byl určitý neb alespoň určitelný, tedy pohledávka aby byla určitou nebo určitelnou co do svého vzniku a osoby příštího dlužníka. Není-li však jisto, ani zda pohledávka vznikne, a tím méně známa osoba budoucího dlužníka, nemůže smlouva o výhradě vlastnictví k těmto budoucím pohledávkám míti platnost. Žalobkyni bylo by lze přiznati nárok na kupní cenu nastupující na místo předmětů do komisního prodeje odevzdaných kupitelem již složenou, nikoliv však na pohledávku z neujednaných dosud kupních smluv, jež zůstává po uzavření kupní smlouvy pohledávkou manželů Ř-ových a mohla by býti jen postupem pohledávky samé na žalobkyni převedena, jak ostatně čl. 368 obch. zák. výslovně stanoví.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby, pokud šlo o zabavenou pohledávku manželů Ř-ových proti V-ovi; pokud šlo o zabavenou pohledávku manželů Ř-ových proti K-ovi, odmítl dovolání, ježto předmět sporu byl odvolacím soudem oceněn jen na 2.000 Kč. V onom směru uvedl v
důvodech:
Při právním posouzení jest vycházeti z rozsudkových zjištění. Druhý odstavec čl. 368 obchodního zákona stanoví, že pohledávky z obchodů, který komisionář uzavřel, i když nebyly postoupeny, v poměru mezi komitentem a komisionářem nebo jeho věřiteli platí za pohledávky komitentovy. Proto při exekuci vedené komisionářovým věřitelem na takové pohledávky může komitent nastoupiti žalobou vylučovací podle § 37 ex. ř., ačkoli pohledávky, o něž jde, po právu náležejí ještě komisionáři. Uvedené zákonné ustanovení nevzal v úvahu odvolací soud, ačkoliv v důvodech napadeného rozsudku se zmiňuje o čl. 368 obch. zák. — ale jen o prvém odstavci tohoto článku. Poněvadž sporná pohledávka je takovou pohledávkou komisionářky Anny Ř-ové, o jaké jedná druhý odstavec čl. 368 obch. zák., právem žalobkyně jako komitentka se domáhá vyloučení pohledávky té z exekuce vedené žalovanou věřitelkou komisionářčinou. Žalobkyni přísluší tedy na pohledávku tu z důvodu čl. 368 druhý odstavec obch. zák. právo nepřipouštějící výkon exekuce á proto správně bylo žalobě vyhověti.

Citace:

č. 13393. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 376-377.