Čís. 14144.

Stal-li se postup jen k inkasu, nepozbyl postupitel práva, by s pohledávkou disponoval a ji zažaloval.
(Rozh. ze dne 7. února 1935, Rv I 1818/33.)
Srov. sb. n. s. čís. 2227, 10057, 10765, 11213, 11573.
Žalobce Oskar K. dodal žalovanému Františku S-ovi zboží za 432 Kč a současně s dodáním zboží mu vždy zaslal celkem 5 faktur, na nichž byla doložka, že pohledávka, na faktuře uvedená, byla postoupena záložně v K. Prvý soud uznal podle žaloby, jíž se žalobce Oskar K. domáhal zaplacení za dodané zboží, vzav za prokázáno, že zažalovaná pohledávka nebyla žalobcem postoupena záložně v K. do vlastnictví. Odvolací soud k odvolání žalovaného změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl z těchto důvodů: Prvý soud zjistil správně, že na fakturách je další doložka, že postoupeny byly záložně v K., a byla na nich již v době, kdy faktury zaslány byly žalované straně. Právem proto namítla žalovaná strana straně žalující nedostatek aktivní legitimace ke sporu, neboť podle § 1366 obč. zák. nemůže postoupený dlužník prvému věřiteli již platiti ani se s ním vyrovnati, jakmile mu postup byl oznámen, což v tomto případě podle obsahu faktur se stalo. Tvrdí-li žalobce, že postoupeny byly faktury záložně v K. toliko k inkasu, jest tvrzení toto proti žalovanému bez účinku, když o tom nebyl žalobcem vyrozuměn. Jak mezi sebou upravily poměr žalobce a záložna, který poměr na venek jest postupem a zejména jaký příkaz postupník snad obdržel a přijal, do toho postoupenému dlužníku nic není a není proto žalobce legitimován k podání předmětné žaloby. Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil rozsudek odvolacího soudu, jemuž uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
S hlediska právního posouzení věci nelze souhlasiti se soudem odvolacím v tom, že bylo by proti žalované straně bez účinku tvrzení strany žalující o tom, že faktury byly postoupeny záložně v K. jen k inkasu Tvrzení toto naznačuje úmysl stran, který byl sledován připojením doložek o postupu na jednotlivé faktury, a jde o to, aby význam doložek těch byl vysvětlen. Stal-li se postup jen k inkasu a nevyšla-li pohledávka z majetku původního věřitele, nepozbyl tento také práva, aby svoji pohledávkou dále disponoval a ji také zažaloval (srov. rozh. čís. 10057 sb. n. s.). Prvý soud zjistil, že sporná pohledávka záložně v K. »do vlastnictví« postoupena nebyla. Z tohoto zjištění plyne pak závěr, že nešlo o konečný přechod majetkové hodnoty z postupitele na postupníka, že majetek postupníkův zvětšen nebyl a že tedy pohledávka zůstala dále v disposičním právu postupitelově. Přichází-li nyní odvolací soud k závěru opačnému a míní-li, že jde o přechod pohledávky ze jmění postupníkova do jmění postupitelova, odporuje to zjištění prvé stolice. Bude proto věcí soudu odvolacího, aby, nesouhlasí-li se zjištěním prvého soudu a s jeho výkladem doložky o postupu na fakturách, opakoval důkazy v tom směru prvním soudem provedené a teprve potom ve věci znovu rozhodl.

Citace:

Čís. 13514.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 537-539.