Čís. 13360.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n.).
Byla-li prolomením dveří spojena nově najatá obchodní místnost se starou prodejnou, nestala se tím účastnou ochrany nájemníků, jíž byla účastna stará obchodní místnost.
Nájemce jest co do nově přibylé místnosti »novým nájemníkem« ve smyslu § 31 čís. 4 zák., neměl-li ji do té doby v nájmu.
(Rozh. ze dne 9. března 1934, Rv II 135/34.) Manželé B-ovi byli již od roku 1924 nájemníky obchodních místností, požívajících ochrany nájemníků. Asi v roce 1931 přinajali si místnost další uprázdněnou v sousedství po firmě F. za smluvenou činži a za souhlasu pronajímatele a spojili prolomením dveří novou místnost se starými. Proti mimosoudní výpovědi z této místnosti namítli žalovaní mimo jiné, že i vypovězená místnost požívá ochrany nájemců, ježto byla spojena s místností, účastné této ochrany Oba nižší soudy ponechaly mimosoudní výpověď v platnosti, odvolací soud z těchto důvodů: Ježto sporná místnost byla vypovídanými nově po 31. březnu 1928 najata, jsou vypovídaní »novými nájemníky« ve smyslu § 31 čís. 4 zák. o ochr. náj., na které se zákon o ochraně náj. nevztahuje. O přípustnosti výpovědi z místnosti, jež nepodléhá ochraně nájemníků, jest proto rozhodovati v řízení sporném a nikoliv v řízení nesporném, a to i tehdy, kdyby snad strany rozšířily úmluvou ustanovení zákona o ochraně nájemců na místnost nově přinajatou, neboť smlouvou nemohou býti změněny velící předpisy o způsobu řízení, jímž jest rozhodnouti o sporných právech (rozh. čís. 10127 sb. n. s.). Právem proto zamítl první soud námitku nepřípustnosti mimosoudní výpovědi. Odvolatelé zastávají názor, že, ježto nebylo mezi stranami smluveno, že přinajatá místnost podléhá ochraně nájemníků a nebyl smluven opak toho, byla ochrana nájemníků sloučením nové přinajaté místnosti se starou v jeden hospodářský celek, rozšířena i na ni. Názor tento však nemá v zákoně opory. Nově najatá místnost nepodléhá ochraně nájemníků již podle § 31 čís. 4 zák. o ochr. náj., poněvadž byla najata po 31. březnu 1928. Že bylo rozšíření ochrany nájemníků starých místností na novou místnost smluveno, nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno. Skutečnost, že byla nová místnost se starými místnostmi prolomením dveří spojena, nemůže změniti nic na právním významu nové a staré nájemní smlouvy, určeného zákonem o ochraně náj. a zákonitá ustanovení tato jsou velícími předpisy, jež nemohou býti úmluvou stran změněny. Staré místnosti obchodní zůstaly pod ochranou zákona, nově přinajatá místnost však jí nepodléhá a nemůže býti řeči o tom, že se ochrana nájemníků automaticky na novou místnost rozšiřuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), leč neprávem. Žalovaní doličují, že prý »přestavbou«, t. j. prolomením dveří splynula nově najatá obchodní místnost se starou prodejnou, a stala se tak účastnou ochrany nájemníků, které byla účastna stará obchodní místnost, jež prý tímto splynutím byla jen prostorově rozšířena. Než poukaz dovolatelů k rozhodnutí čís. 9231 sb. n. s. jest v příčině té již proto nepřípadný, že tam získala dosavadní místnost přestavbou větší prostornosti jen co do výše, kdežto v souzeném případě přibyla ke staré obchodní místnosti obchodní místnost nově najatá. Správný jest také úsudek odvolacího soudu, že žalované ve příčině nájmu posléz uvedené místnosti jest považovati za »nové nájemníky« ve smyslu § 31 čís. 4 zák. o ochr. náj., neboť místnost nově najatou do té doby v nájmu neměli (rozh. čís. 10127 a 11929 a j. sb. n. s.), a stačí tu odkázati k důvodům napadeného rozsudku, jež nejvyšší soud schvaluje. Není ani na závadu, že obě obchodní místnosti byly v roce 1931 prolomením dveří spojeny, ježto toto spojení může býti zazděním dveří nebo jinak zase zrušeno.

Citace:

č. 13360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 321-323.