Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13325.


Konkursní komisař má jen právo, by tomu, kdo má ve své moci věci, náležející do konkursní podstaty, nařídil, by dovolil, aby věci ty byly sepsány a odňaty, nikoliv však právo, by mu nařídil, aby vydal věci, které drží, správci podstaty.
Kdo má věci uloženy u zasílatele, má je ve své moci ve smyslu § 97 (2) konk. řádu.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, R I 147/34.)
Konkursní komisař nařídil k návrhu správce podstaty třetí osobě, aby vydala věci, které drží, do konkursní podstaty. Rekursní soud zamítl návrh správce podstaty. Důvody: Podle § 97 odst. (2) konk. ř. jest povinen, kdo má v moci věci, náležející do konkursní podstaty, by to oznámil správci podstaty a dovolil, by byly sepsány a odhadnuty, jinak ručí za škodu, která by vzešla jeho zaviněním. Podle tohoto ustanovení zákona má tedy konkursní komisař jen právo naříditi v konkursním řízení třetím osobám, by dovolily sepsali a odhadnouti věci, které náležejí do konkursní podstaty. Jinak má ohledně věcí, které jsou v držení třetích osob, jen právo stanovené § 122 odst. (3) konk. ř., totiž naříditi, by věc byla zpeněžena. Konkursní komisař není však příslušným k tomu, by usnesením nařídil třetím osobám, by vydaly věci, které drží, konkursnímu správci. Výrok takový učiniti může jen soud procesní rozsudkem na žalobu správce podstaty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
I kdyby se nepřihlíželo k tomu, že správce konkursní podstaty ve svém návrhu nepopírá, že by bylo nesprávným tvrzení Karla K-a, že nabyl ke strojům smluvního zástavního práva, ve kterémž případě by nedopadalo ustanovení § 13 konk. ř. a právo toto by vyhlášením konkursu nezaniklo, není nárok na vydání těchto strojů do konkursní podstaty § 97 konk. ř. odůvodněn. Stroje má Karel K. »ve své moci« (§ 97 (2) k. ř.), třebaže jsou uloženy u zasílatele, k němuž je K. podle tvrzení rekurenta dal k uschování. Správně proto rekursní soud seznává, že konkursnímu komisaři přísluší jen právo, by K-ovi nařídil, by dovolil, aby stroje byly sepsány a odhadnuty, ježto by jinak ručil za škodu, která by vzešla jeho zaviněním, a aby po případě dále postupoval ve smyslu § 122 (3) k. ř.
Citace:
č. 13325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 277-278.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).