Čís. 13191.

Zákonu jest cizí instituce projednavatele pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1934, R I 1318/33.)
Pozůstalostní soud vzal na vědomí prohlášení Dr. Rudolfa M-a, že přijímá úřad projednávatele pozůstalosti, a poukázal dědičku Emu L-ovou, že jest vázána testamentárním ustanovením projednávatele pozůstalosti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zrušil usnesení prvého soudu. Důvody:
Podle posledního pořízení ustanovil zůstavitel Dr. Rudolfa M-a vykonavatelem poslední vůle a projednávatelem pozůstalosti. Jde nyní o to, má-li ustanovení projednávatele pozůstalosti posledním pořízením vůbec právní význam v pozůstalostním řízení a zda jest závazným pro pozůstalostní soud a dědice. Zodpověděly-li nižší soudy otázku kladně, třebas ne ve stejném rozsahu, nelze rozhodnutí jejich ušetřiti výtky nezákonnosti s hlediska § 46 odst. (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n. Zákon zná instituci vykonavatele poslední vůle (§ 816 obč. zák. a §§ 80 a 164 nesp. pat.) a vybavil ho i určitými právy a povinnostmi. Naproti tomu nezná platný zákon (obecný zákoník občanský a předpisy nesporného patentu jakož i zák. č. 100/1931 sb. z. a n.) vůbec instituci projednávatele pozůstalosti ve smyslu uvedeném nižšími soudy a jest podle platných předpisů zákona projednávání pozůstalosti věcí soudu. Zákon nevybavil také projednávatele pozůstalosti jako takového právy pro pozůstalostní řízení. Pojem projednávatele vyskytuje se jen ojediněle v zákoně, a to ve čl. XX uvoz. zák. k c. ř. s. jako zástupce stran před bursovním rozhodčím soudem. Z ustanovení tohoto nelze však pro souzený případ nic vytěžiti. Nebyla-li však zákonem zřízena instituce projednávatele pozůstalosti pro pozůstalostní řízení s určitými právy a povinnostmi, nemohlo ani zřízení projednávatele pozůstalosti posledním pořízením založiti pro osobu ustanovenou projednávatelem pozůstalosti právní instituci vybavenou právy v pozůstalostním řízení. Neboť, třebaže jest podle § 817 obč. zák. dbáti toho, by vůle zůstavitelova byla splněna, má se tak státi jen, pokud to zákon připouští. Nelze však splniti vůli zůstavitele v tom směru, by třetí jím určená osoba byla projednávatelem pozůstalosti, ano, jak bylo již shora řečeno, jest podle smyslu zákona projednání pozůstalosti věcí soudu a stranám jest jen v § 29 nesp. pat. dovolena určitá účast na projednání pozůstalosti. Vnutiti straně pro výkon tohoto práva zástupce posledním pořízením ve formě (v osobě) projednávatele pozůstalosti, odporovalo by zásadě § 79 odstavec prvý nesporného patentu. Správnost tohoto názoru uznává výslovně. i nauka (Ehrenzweig, Erbrecht, str. 445, Krasnopolski, str. 321, pozn. 2 a Rintelen, str. 72). Usnesení nižších soudů jsou tudíž, pokud vzala prohlášení Dr. M-a, že přijímá úřad projednávatele pozůstalosti, na vědomí a pokud vyslovila závaznost dědičky na jeho testamentární ustanovení tímto projednávatelem, v odporu se zákonem, neboť nemají v něm vůbec oporu.

Citace:

č. 13191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 77-78.