Čís. 13657.
Byla-li v době, kdy bylo vydáno usnesení povolující exekuci na pozůstalostní nemovitost, pozůstalost již odevzdána jen jednomu z přihlášených dědiců, který se takto stal jediným právními držitelem a naturálním vlastníkem pozůstalostní nemovitosti, bylo usnesení povolující exekuci doručiti jen jemu a nikoliv i ostatním přihlášeným dědicům. Tito nejsou oprávněni podati rekurs proti usnesení povolujícímu exekuci. Učinili-li tak přece, bylo jejich rekurs odmítnouti.
(Rozh. ze dne 15. června 1934, R II 87/34.)
Na základě exekučního titulu proti zůstaviteli Josefu R-ovi navrhla vymáhající věřitelka povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva proti pozůstalosti po Josefu R-ovi k rukám dědice Vítězslava R-a. Soud prvé stolice usnesením ze dne 17. ledna 1929 exekuci povolil. Rekursní soud zamítl rekurs Josefa R-a a nezl. Miroslava R-a jako opožděný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Usnesení prvého soudu ze dne 17. ledna 1929 proti kterému směřoval rekurs, podaný rekurenty teprve dne 12. února 1932, a kterým byla proti pozůstalosti po Josefu R-ovi povolena exekuce vnuceným zřízením práva zástavního na dům čp. 39, bylo právem doručeno jen Vítězslavu R-ovi, ačkoliv k pozůstalosti po Josefu R-ovi se přihlásili jako dědici mimo Vítězslava R-a Zdeněk R. a rekurenti Josef a Miroslav R-ovi, neboř v době, kdy zmíněné usnesení bylo vydáno a doručeno, byla o pozůstalosti vydána odevzdací listina toho znění, že se pozůstalost podle zákona odevzdává sice všem čtyřem dědicům, avšak podle dohody ze dne 24. dubna 1928 se odevzdává — mimo akcie a stříbrné věci — do vlastnictví Vítězslavu R-ovi proti závazku, že ostatním dědicům vyplatí podíly na penězích. Vpravdě byla tedy pozůstalost mimo uvedené movité věci (akcie a stříbro) odevzdána jen Vítězslavu R-ovi a nabyl tedy také jedině on podle § 797 obč. zák. právní držby a vlastnictví k uvedeným nemovitostem, byť i šlo zatím jen o vlastnictví t. zv. naturální, ježto dědic, dokud není do pozemkových knih zapsán, nemůže nemovitostmi knihovně disponovati. Byl-li však v době, kdy bylo vydáno usnesení povolující exekuci v příčině těchto nemovitostí, Vítězslav R. jediným právním držitelem a naturálním vlastníkem těchto nemovitostí, bylo ovšem usnesení to právem doručeno jen jemu a nikoliv i rekurentům, jichž se podle toho, co uvedeno, zmíněná exekuce vůbec netýkala. Rekurenti nebyli proto ani oprávněni podati rekurs proti tomuto usnesení a učinili-li tak přes to, bylo jejich rekurs již z tohoto důvodu odmítnouti.