Čís. 13347.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Proti usnesení odvolacího soudu ve sporech pracovních, jímž bylo rozhodnuto o námitce nepříslušnosti pracovního soudu, není přípustný dovolací rekurs ani v otázce útrat.
(Rozh. ze dne 3. března 1934, R II 29/34.) Pracovní soud, zamítnuv námitku věcné a místní nepříslušnosti, uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl námitce nepříslušnosti, zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu; co se týče útrat, uložil žalobci, by zaplatil žalované útraty odvolacího řízení, útraty řízení před prvým soudem nepřisoudil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs žalovaného.
Důvody:
Napadeno jest jen v otázce útrat usnesení odvolacího soudu jako soudu druhé stolice vydané ve sporu pracovním podle § 33 odst. (2) zák. 131/31 sb. z. a n. o námitce místní a věcné nepříslušnosti pracovního soudu, ve kterémžto případě odvolací soud rozhoduje v podstatě jako soud rekursní. Podle § 36 odst. (2) zák. čís. 131/31 sb. z. a n. rozhoduje rekursní soud s konečnou platností, a to nejen o takových námitkách, nýbrž i o útratách sporu, jak zřejmo z odstavce prvého § 36 zákona o pracovních soudech, který sice připouští rekurs z výroku rozsudku pracovního soudu o útratách, avšak pro rozhodnutí rekursního soudu o útratách rekursu nečiní v odstavci druhém § 36 zák. čís. 131/31 sb. z. a n. co do přípustnosti dovolacího rekursu výjimku. Stěžovatelé, tvrdíce, že ustanovení § 36 zákona o pracovních soudech má jen ustanovení o podpůrném použití předpisů civilního řádu soudního o rekursním řízení, přezírají prvou větu druhého odstavce § 36 tohoto zákona, že rekursní soud rozhoduje s konečnou platností.

Citace:

č. 13347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 302-303.