Čís. 13427.

Zaplacení pohledávek odkázaných na nejvyšší podání nenastává již složením nejvyššího podání, aniž tím, že vydražitel byl od složení nejvyššího podání z důvodu vlastních pohledávek zproštěn.
Zaplacení nastává teprve provedením pravoplatného rozvrhového usnesení, až se přikázané částky oprávněným na kvitanci vyplatí. Kde k hotovému zaplacení pro konsolidaci nedojde, jest rozhodujícím okamžikem pro zánik pohledávek teprve, že rozvrhové usnesení nabylo právní moci.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1934, Rv I 1819/32.)
Žalované příslušela peněžitá pohledávka proti žalující společnosti s r. o. a proti jejímu jednateli Ludvíku H-ovi jako solidárním dlužníkům. K vydobytí pohledávky vedla žalovaná exekuci i proti žalobkyni i proti Ludvíku H-oví. V exekuci proti Ludvíku H-ovi vydražila žalovaná nemovitosti. Žalobkyně tvrdíc, že pohledávka žalované jest kryta až do výše nejvyššího podání, domáhala se výroku, že nárok žalované dražbou nemovitostí H-ových a vydražením jich žalovanou za nejvyšší podání jest zrušen. Procesní soud prvé stolice zamítl pro tentokráte žalobu. Důvody: Podle exekučních spisů je zjištěno, že při dražbě dne 26. března 1931 byly prodány dlužníku Ludvíku H-ovi pozemky za 238.000 Kč a nemovitosti byly přiklepnuty za tuto cenu žalované a příklep nabyl právní moci. Podle týchž spisů je dále zjištěno, že rozvrhový rok byl konán dne 18. června 1931 a že v době podání žaloby rozvrhové usnesení nebylo vyhotoveno, že tedy nenabylo právní moci. Žalobkyně tvrdí, že dluh 50.000 Kč s přísl., který je vymáhán exekuční dražbou, jest zaplacen nejvyšším podáním žalované 238.000 Kč a navrhla, že proto nárok žalované byl dražbou č. j. E 1878/30 zrušen, nevyčkavši právní moc rozvrhového usnesení v exekuční věci E 1878/30 tohoto soudu. Není-li dosud vydáno rozvrhové usnesení, neví žalobkyně, co bude žalované přikázáno, příklepem sice vydražitel nabývá a i pozdějším knihovním vkladem v rozsahu ustanovení dražební vyhlášky vlastnictví k pozemkům dlužníka, avšak teprve pravoplatným rozvrhovým usnesením může býti pevně zjištěno, zda pohledávka vymáhajícího věřitele byla nejvyšším podáním zaplacena a není-li tu pravoplatné rozvrhové usnesení, nemůže žalobkyně žalovati na zrušení nároku z exekučního titulu, a učinila-li tak žalobkyně, žaluje předčasně a musela býti proto žaloba zamítnuta pro tentokráte. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Je nerozhodné, že se žalovaná, splnivši dražební podmínky stala i knihovní vlastnicí vydražené nemovitosti. Z toho nelze dovozovati, že vymáhaná pohledávka vázne již indebite a že se žalované dostalo zaplacení z nemovitosti, jak míní dovolatelka (v odvolání). Knihovní provedení podle § 237 ex. ř. nemá s otázkou upotřebení nejvyššího podání souvislosti; z tohoto místa zákona lze však dovoditi, že rozhodným pro zánik břemen je teprve pravoplatné usnesení rozvrhové, k němuž v souzeném případě do vydání rozsudku prvé stolice nedošlo. Zaplacení nenastává však ani složením nejvyššího podání, důsledně tedy ani tím, že vydražitel byl od složení nejvyššího podání zproštěn z důvodů v tom kterém případě uplatněných a soudem uznaných, protože podle § 229 ex. ř. teprve v rozvrhovém usnesení má býti stanoveno, na které pohledávky co do kapitálu a vedlejšího příslušenství se částky nejvyššího podání přikazují a pokud jsou nároky oprávněných na kapitále a vedlejším příslušenství uspokojeny. Zaplacení samo nastává teprve provedením pravoplatného rozvrhového usnesení podle § 236 ex. ř., až se přikázané částky oprávněným proti kvitanci vyplatí. Kde k takovému hotovému zaplacení následkem konsolidace nedojde, jest za rozhodující okamžik pro zánik pohledávek uznati teprve, že rozvrhové usnesení, ve kterém byl ustanoven způsob a rozsah uspokojení nároků věřitelů, odkázaných na nejvyšší podání, nabylo právní moci. Z toho je také viděti, že náleží teprve exekučnímu soudu, by rozhodl o tom, které nároky vymáhajícího věřitele jsou uspokojeny a do jaké míry a že rozhodnutí tomuto nemůže bytí předbíháno v jiném sporu na základě předpisu § 1416 obč. zák., platného při dobrovolném placení. Pro rozvrh nejvyššího podání platí speciální předpisy exekučního řádu; Nezanikla tedy pohledávka žalované ani dražbou ani rozvrhovým rokem a právem byla žaloba zamítnuta.

Citace:

č. 13427. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 421-423.