Čís. 13569.

Kupitel nemá povinnost koupenou věc převzíti; jest to jen jeho právem, nikoliv povinností. Prodlévá-li však kupitel s přijetím koupené věci, ocitá se v prodlení s přijetím a, chce-li se prodatel zbaviti úschovy prodané věci, jest oprávněn buď věc podle § 1425 obč. zák. složiti k soudu, nebo podle čl. 343 obch. zák. dáti ji na skládku nebo veřejně ji prodati, což jediné nahrazuje splnění kupní smlouvy. Neučinil-li tak, nesplnil smlouvu a, co se později s věcí stane, jde na jeho vrub.
Zabavil-li prodatel v exekuci proti kupiteli k vydobytí kupní ceny prodanou, ale dosud neodevzdanou a tudíž vlastní věc, vydražil-li ji v exekuční dražbě a prodal-li ji napotom jiné osobě, nemůže již věcnou nabídku na odevzdání věci učiniti a kupitel může se s úspěchem domá- hati rozsudku, že další exekuce prodatele k vydobytí (zbytku) kupní ceny jest podle § 35 ex. ř. nepřípustná.
(Rozh. ze dne 24. května 1934, Rv I 209/33.)
Žalovaný prodal žalobcům automobil. Roku 1925 vedl žalovaný k vydobytí kupní, ceny za automobil proti žalobcům exekuci na automobil, žalobcům neodevzdaný, automobil vydražil a roku 1928 prodal třetí osobě. Roku 1931 vedl žalovaný proti žalobcům exekuci k vydobytí nedoplatku kupní ceny za automobil. Proti této exekuci vystoupili žalobci žalobou o nepřípustnost exekuce, ježto žalovaný prodal roku 1928 (po vzniku exekučního titulu) automobil třetí osobě, čímž se stalo vzájemné plnění žalovaného nemožným. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) neposoudily nižší soudy věc správně. Neboť, bylo-li auto v době zabavení v držení vymáhající věřitelky a nebylo tvrzeno a prokázáno, že auto bylo žalobcům jako kupitelům jinak odevzdáno, není podkladu pro předpoklad, vlastně domněnku odvolacího soudu, že auto »musilo býti« žalobcům odevzdáno. Nesplnila tedy žalovaná strana kupní smlouvu odevzdáním auta podle § 1061 obč. zák. Žalobci jako kupující nemají povinnost prodané auto převzíti (§ 1062 obč. zák.), ježto jest to jen jejich právem, nikoliv povinností (srovnej judikát bývalého vídeňského nejvyššího soudního dvoru čís. 179 úř. sb. čís. 1006). Prodlévají-li však s přijetím prodané věci ocitají se v prodlení s přijetím a, chce-li se prodatel zbaviti úschovy prodané věci (§ 1061 obč. zák.), jest oprávněn buď věc podle § 1425 obč. zák. složiti k soudu nebo podle čl. 343 obch. zák. dáti ji na skládku anebo veřejně ji prodati (rozhodnutí čís. 4947 sb. n. s.), což jediné nahrazuje splnění kupní smlouvy. Neučinil-li tak, nesplnil smlouvu a, co se později s věcí stane, jde na jeho vrub (rozhodnutí čís. 2076 sb. n. s.). Prodatel se ovšem může zaplacení kupní ceny domáhati podle § 1052 obč. zák., i když jest jen ochoten své závazky splniti, k tomu však nestačí slovní nabídka, nýbrž jest třeba věcné nabídky. To vše se v souzeném případě nestalo, an žalovaný, zabaviv dne 29. září 1925 neodevzdané a tudíž vlastní auto, je v exekuční dražbě dne 15. prosince 1925 za 5010 Kč vydražil a v roce 1928 vlastníku autoškoly v Liberci za 18000 Kč prodal a nemůže již ani věcnou nabídku na odevzdání auta učiniti. Plnění kupní smlouvy se děje z ruky do ruky, nebylo-li ujednáno jinak, žalovaný prodatel nemůže však současně ani nabídnouti odevzdání věci, poněvadž by si ji teprve musil novou smlouvou s majitelem autoškoly opatřiti. Tuto nemožnost si zavinil sám, poněvadž nejednal podle zákona, když žalobci, kupitelé, byli v prodlení s přijetím prodaného auta, a nemůže trvati na splnění kupní smlouvy (na zaplacení kupní ceny), když sám smlouvě věren nezůstal a auto jinam prodal. A poněvadž prodejem auta majiteli autoškoly nastala skutečnost, nárok prodatelův zrušující, až po vzniku exekučního titulu, jest žaloba podle § 35 ex. ř. odůvodněná.

Citace:

Čís. 13569.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 613-614.