Čís. 13485.
V disciplinárním řízení proti trvale ustanovenému obecnímu zřízenci nelze obdobně použiti § 105, odstavec druhý, zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. zák.
Pro obecní zastupitelstvo není závazným usnesení disciplinární komise podle § 8 odst. (2) vl. nař. ze dne 14. srpna 1920, čís. 483 sb. z. a n., o tom, jaký disciplinární trest má býti obecnímu zřízenci uložen.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1934, Rv I 2319/32.)
Žalobce byl policejním strážníkem žalované obce v Čechách. Byv usnesením obecního zastupitelstva žalované obce po disciplinárním řízení propuštěn z obecní služby bez nároku na požitky, domáhal se žalobce na žalované obci, by bylo uznáno právem, že disciplinární nález, jímž byl žalobce propuštěn ze služeb žalované obce, jest neplatný, že smlouva, jíž byl žalobce ustanoven obecním strážníkem žalované obce, trvá po právu a že žalovaná obec jest povinna platiti žalobci služné za dobu po propuštění. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel se snaží dovoditi, že pro disciplinární řízení proti trvale ustanovenému obecnímu zřízenci platí podle § 2 vlád. nař. ze dne 14. srpna 1920 čís. 483 sb. z. a n. obdobně také předpis § 105 služební pragmatiky čís. 15/1914 ř. z., že usnesení obecní disciplinární komise jest pro obecní zastupitelstvo závazné a že v souzeném případě disciplinární nález, usnesený obecním zastupitelstvem žalované obce, jest formálně nesprávný a proti žalobci bezúčinný, ježto obecní disciplinární komise uznala jen na přeložení žalobce na trvalý odpočinek se srážkou 25% normálního výslužného, kdežto obecní zastupitelstvo se usneslo na propuštění žalobce ze služeb obce. Dovolateli nelze především přisvědčiti v tom, že pro disciplinární řízení proti obecnímu zřízenci jest obdobně použiti také předpisu § 105 odst. (2) zákona čís. 15/1914 ř. z. Podle § 2 nařízení vlády ze dne 14. srpna 1920 čís. 483 sb. z. a n., jímž byl proveden § 10 zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920, provádí se disciplinární řízení proti trvale ustanoveným obecním zřízencům obdobně podle §§ 181—188 pokud se týče §§ 87—155 zákona ze dne 25. ledna 1914 čís. 15 ř. z., ale jen potud, pokud není v dalším nic jiného ustanoveno. Tímto dodatkem jest jasně vysloveno, že v těch směrech, ve kterých vládní nařízení obsahuje zvláštní odchylné předpisy, nelze ani obdobně použiti předpisů zákona čís. 15/1914 ř. zák. o služební pragmatice pro státní zřízence. V souzeném případě jde jen o to, zda v disciplinárním řízení proti obecnímu zřízenci lze použiti obdobně předpisu § 105 odst. (2) zákona čís. 15/1914 ř. z., jenž, stanoví, že trest propuštění může býti uložen jen, vysloví-li se pro něj čtyři členové disciplinárního senátu. Tu jest míti na paměti, že podle § 93 zákona čís. 15/1914 ř. z. mohou jakékoliv disciplinární tresty, tedy také trest propuštění, býti uloženy státním zřízencům jen nálezem příslušné disciplinární komise, která tedy o způsobu disciplinárního trestu sama rozhoduje. Naproti tomu vládní nařízeni čís. 483/1920 sb. z. a n. obsahuje v § 8 zvláštní odchylné ustanovení, že disciplinární komise prvé stolice se usnáší jen na disciplinárních trestech důtky a peněžité pokuty. Je-li však disciplinární čin obecního zřízence takový, že má za následek vyloučení z postupu do vyšších platů, zmenšení služného, přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným, nebo propuštění ze služby, pak disciplinární komise první stolice sama trest neukládá, o něm nerozhoduje, nýbrž učiní jen návrh obecnímu zastupitelstvu, jež o tomto návrhu teprve rozhodne. Z toho plyne nepochybně, že zvláštním odchylným ustanovením § 8 vládního nařízení čís. 483/1920 sb. z. a n. jest obdobné použití předpisu § 105 odst. (2) zákona čís. 15/1914 ř. z. vůbec vyloučeno. Nelze dále uznati za správný dovolatelův názor, že pro obecní zastupitelstvo jest závazným usnesení disciplinární komise, učiněné podle § 8 odst. (2) vlád. nař. čís. 483/1920 sb. z. a n. o tom, jaký disciplinární trest má býti obecnímu zřízenci uložen. Bylo již vyloženo, že v takových případech, kde se obecní disciplinární komise neusnesla na disciplinárním trestu důtky nebo peněžité pokuty, nepřísluší jí, by sama o disciplinárním, trestu rozhodovala, nýbrž že má učiniti jen návrh, o němž rozhodne obecní zastupitelstvo, jakým způsobem má obecní zastupitelstvo rozhodnoufi, není v § 8 nařízení vůbec stanoveno, takže obecnímu zastupitelstvu nic nebrání, by se návrhem disciplinární komise o způsobu trestu neřídilo a by nevyslovilo takový disciplinární trest, jaký uznává samo za přiměřený disciplinárnímu činu zřízencovu, zjištěnému disciplinární komisí. Podle § 8 odst. (3) vlád. nař. čís. 483/1920 sb. z. a n. může si pak obecní zřízenec proti disciplinárnímu rozhodnutí obecního zastupitelstva stěžovati k vrchní disciplinární komisi, která v případech v odstavci (2) uvedených učiní rovněž jen návrh zemskému samosprávnému úřadu, jenž o stížnosti rozhodne s konečnou platností. Pokud dovolatel naproti tomu dovozuje, že se proti usnesení obecního zastupitelstva o propuštění ze služby může obecní zřízenec dovolávati jen ochrany soudu, ježto prý usnesení obce v poměru k propuštěnému zřízenci není jiné kontrole podrobeno, a že si proto žalobce nemohl proti propuštění stěžovati, odkazuje se na rozhodnutí čís. 12873 sb. n. s., v němž bylo podrobně vyloženo, že ustanovení § 8 vládního nařízení čís. 483/1920 sb. z. a n. jest kryto předpisem § 10 zákona čís. 16/1920 sb. z. a n., i pokud upravilo opravné řízení v disciplinárním řízení proti obecním zřízencům. Dovolateli se nepodařilo dolíčiti, že usnesení obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 18. března 1931, jímž bylo po provedeném disciplinárním řízení vysloveno, že se žalobce propouští z obecní služby bez nároků na požitky, trpí vadami po stránce formální. Po stránce hmotné jest disciplinární nález, který nabyl moci práva, pro soud závazný (viz rozhodnutí čís. 1189, 7749, 12873 sb. n. s.).