Čís. 13675.
Odklad exekuce povolené k provedení prozatímního opatření, jímž má býti zajištěn zdržovací nárok podle zákona o nekalé soutěži, nemůže býti povolen.
(Rozh. ze dne 23. června 1934, Rv II 311/34.)
Ve sporu pojišťovny H. proti pojišťovně V. o zdržení se užívání označení H. ve firmě bylo k návrhu žalobkyně usnesením ze dne 17. března 1933 k zajištění žalobního nároku žalované zapovězeno, by nepoužívala ve své firmě označení H., a bylo jí přikázáno, by se v budoucnosti takových označení zdržela. Na základě tohoto pravoplatného usnesení byla povolena usnesením ze dne 22. listopadu 1933 exekuce. Žalovaná domáhala se nepřípustnosti exekuce žalobou podle § 35 ex. ř. a navrhla též odklad exekuce, jejž soud prvé stolice povolil. Rekursní soud zamítl návrh dlužnice na odklad exekuce. Důvody: Účelem prozatimního opatření (usnesení ze dne 17. března 1933) bylo zajištění nároku v tomto usnesení blíže označeného a tento účel měl býti uskutečněn vedením exekuce. Byl-li by povolen odklad této exekuce, znamenalo by to znemožnění účelu (zajištění nároku). Odklad odporoval by povaze a účelu navrženého prozatímního opatření a účelu následující exekuce. Přes povšechný doslov § 42 a násl. ex. ř. nelze proto v souzeném případě připustiti odklad exekuce. Že při exekuci zajišťovací odklad exekuce podle § 42 a násl. ex. ř. nelze povoliti, bylo již vídeňským nej vyšším soudem vysloveno a jest to též vysloveno v rozh. nej v. soudu ze dne 16. března 1927 R I 200/27 (dis. sb. 6905). Povaha a účel prozatimního opatření vyžaduje však ještě více než povaha a účel zajišťovací exekuce, aby exekuce nebyla odložena, a lze prozatímní opatření odložiti jen při podání rekursu (dovolacího rekursu) podle § 396 ex. ř., nikoliv však při podání žaloby podle § 35 ex. ř. ve smyslu § 42 a násl. ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti řeči o nezákonnosti, kterou dovolací rekurenti spatřují v porušení předpisu § 42 ex. ř., protože ustanovení ono nenařizuje povolení odkladu exekuce ve všech případech, kde podána byla žaloba § 35 ex. ř., a za všech okolností, nýbrž ponechává rozhodnutí soudu podle případu. Jde tedy jen o právní posouzení. Než i tu jest dáti za pravdu rekursnímu soudu, že by prozatímní opatření již pravoplatně povolené bylo zcela zmařeno, kdyby bylo vyhověno návrhu na odklad exekuce. Rekursní soud je si vědom rozdílu mezi exekucí k zajištění, prozatímním opatřením a exekucí na základě něho vedenou a nezastírá nikterak, že se rozh. čís. 6905 sb. n. s., jehož se dovolává k podpoře svého názoru, týká exekuce k zajištění a nikoli exekuce na základě prozatímního opatření, takže tu není ani vytýkaného rozporu se spisy.
Citace:
č. 13675. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 784-785.