Čís. 13461.
Žalobu o pohledávku z osobního poměru, knihovně zajištěnou, lze poznamenati, je-li ten, proti komu žaloba směřuje, zapsán v pozemkové knize jako vlastník zástavy.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1934, R I 132, 133/34.)
Žalující banka navrhla, by proti žalovaným byly vydány platební příkazy, by rukou společnou a nedílnou zaplatili žalobkyni pohledávku ze zápůjčky ve zbytku 727550 Kč, a dále navrhla, by při zástavním právu, jež jest vloženo na nemovitostech žalovaných ve výši 1300000 Kč, bylo poznamenáno, že pohledávka žalobkyně, 1300000 Kč jest vymáhána žalobou. Soud prvé stolice vydal platební příkaz a povolil navrhovanou knihovní poznámku. Rekursní soud zamítl návrh žalobkyně, by bylo poznamenáno, že pohledávka žalobkyně 1300000 Kč zapsaná ve vložkách v návrhu uvedených jest vymáhána žalobou. Důvody: Žalobkyně tvrdí v žalobě, že žalovaní z pohledávky ze zápůjčky 1300000 Kč s přísl. knihovně zjištěné dluhují zbytek 727550 Kč s přísl., navrhuje však vydání příkazu žalovaným, by pohledávku ze zápůjčky ve zbytkové částce 727550 Kč s přísl. pod exekuci zaplatili. Není tedy předmětem žalobní žádosti, která je rozhodnou, pohledávka hypotekární zástavním právem na nemovitostech zajištěná, nýbrž uplatňován je nárok z osobního poměru na zaplacení bez návrhu, by exekuce byla vedena na nemovitosti, na kterých pohledávka vázne. Není také vymáhána pohledávka celá, nýbrž jen její část a prvžalovaná není spoluvlastníkem, nýbrž M., jenž vůbec není žalován. Podmínky pro poznámku hypotekární žaloby není, podle návrhu žalobního poznámka podle §§ 59 a 20 b) kn. zák. není přípustnou. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s tou opravou, že se poznamenává, že pohledávka banky P. 1300000 Kč s přísl. zapsaná ve vložkách čís. 737 jako vkladbě hlavní a čís. 809, 810, 815, 1178, 1121 jako vkladbách vedlejších jest žalobou vymáhána co do zbytku 727550 Kč s přísl.
Důvody:
I když se podanou žalobou uplatňuje pohledávka z osobního poměru avšak na nemovitosti zajištěni, jakž tomu v tomto případě, lze žalobu podle § 3 min. nař. ze dne 19. září 1860 čís. 212 ř. zák. poznamenali, je-li ten, proti němuž žaloba směřuje, zapsán v pozemkové knize jako vlastník zástavy. Podle žaloby, s níž spojila stěžovatelka návrh na povolení poznámky, a podle dlužního úpisu k žalobě připojeného ze dne 19. září 1911 jde o pohledávku hypotekárně zajištěnou na uvedených nemovitostech, kterou se zavázali podle odstavce 12 zaplatili rukou společnou a nerozdílnou veřejná obchodní společnost P. a její veřejní společníci Ervín M. a Pavel M. Podle dalších údajů žaloby a listin k ní připojených byla přeměněna veřejná obchodní společnost na žalovanou komanditní společnost, společníci Ervín M. a Pavel M. zemřeli, pozůstalost po Ervínu M-ovi byla odevzdána polovicí spolužalované Kamile M-ové a k pozůstalosti po Pavlu M-ovi se nikdo nepřihlásil. Veškeré tyto okolnosti v žalobě tvrzené a předloženými listinami osvědčené stačily k povolení navrhované poznámky, neboť nasvědčují tomu, že žalovaní jsou žalováni jako solidární dlužníci pohledávky hypotekárně zajištěné na nemovitostech patřících vlastnicky jim. Zda tomu tak jest ve skutečnosti a zda proto bude lze zapsati poznámku povolenou prvým soudem do pozemkové knihy, o tom nepříslušelo rozhodovat! soudu prvému jako soudu procesnímu poznámku povolujícímu, který není zároveň soudem knihovním a jenž nebyl oprávněn konati o žádosti šetření, nýbrž je teprve věcí soudu knihovního, by zkoumal, zda knihovní stav připouští, by povolený zápis mohl býti proveden v pozemkové knize (§ 94 druhý odstavec a § 95 knih. zák.). K šetření konanému rekursním soudem nelze proto přihlížeti. Byla tudíž právem povolena prvým soudem navrhovaná poznámka a bylo proto změnou napadeného usnesení obnoviti usnesení soudu prvého, ovšem vzhledem na údaje podle druhého odstavce § 95 knih. zák. s tou opravou, že pohledávka žalobkyně je vymáhána žalobou co do zbytku 727550 Kč s přísl.