Č. 1807.

Dávka z přírůstku hodnoty: Také převody stavebních parcel již zastavěných nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty, jsou-li splněny všechny předpoklady stanovené v bodu 4. odst. 2 § 1 zák. ze dne 30. března 1920 č. 209 sb.
(Nález ze dne 2. ledna 1923 č. 20269/22).
Pre judikatura: Boh. 1210 adm.
Věc: Frant. a Františka K. v Č. B. (adv. Dr. Zdeněk Uhlíř z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zemského správního výboru ze dne 1. února 1922 byla zamítnuta stížnost manželů K. do plat. rozkazu zem. inspektorátu ze dne 12. dubna 1921, kterýmž jim předepsána byla dávka z přírůstku hodnoty 23445 K 40 h z převodu domu čp. — v Č. B. dle kupní smlouvy ze dne 27. ledna 1920.
Ve stížnosti do tohoto plat. rozkazu domáhali se st-lé osvobození od dávky vzhledem k ustanovení zákona ze dne 30. března 1920 č. 209 sb. Žal. úřad nepokládal však tento, požadavek dle znění cit. zákona za opodstatněný: zákon za podmínek blíže uvedených osvobozuje prý pouze převod stavebních parcel. Dle trhové smlouvy ze dne 27. ledna 1920 nebyla předmětem převodu stavební parcela, nýbrž dům čp. — v Č. B., ovšem že spolu se stavební parcelou, na které stál.
Převod domu prý však nepožívá osvobození od dávky z přírůstku hodnoty; na tom nemůže ničeho měniti okolnost, že dům byl později zbourán a že na jeho místě byla provedena novostavba, ustanovení § 1 č. 4 cit. zák. jednající pouze o převodu stavebních parcel nesmí prý býti jakožto ustanovení výjimečné vykládáno extensivně. Stížnost rozhodnutí tomuto vytýkající nezákonnost pokládá N. s. s. za důvodnou.
Dle § 1, odst. 2 č. 4 zák. ze dne 30. března 1920 č. 209 sb. o přechodných daňových výhodách pro stavby nepodléhají převody stavebních parcel v letech 1920 a 1921, jichž bude v celé jejich výměře použito ke stavbám podle tohoto zákona, co do přírůstku dávkám z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Co rozuměti jest stavbou podle tohoto zákona, vychází z úvodní věty § 1, odst. 2 uved. zákona, jenž s poukazem na § 1 č. 1, 2, 3 zákona ze dne 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. poskytuje výhody blíže uvedené novým stavbám, stavbám domů s malými byty, dále přístavbám a nástavbám, které se v letech 1920 a 1921 započnou a stavebně dokončí.
Osvobozuje-li zákon od dávky z přírůstku hodnoty také převody stavebních parcel, jichž se použije k přístavbám a nástavbám, nelze pochybovati o tom, že má na mysli nejen parcely nezastavěné, nýbrž i parcely již zastavěné, tudíž i takové, jichž se použije po zbourání stavby na nich se nalézající k nové stavbě ve smyslu § 1 č. 1, odst. 2 b) zákona z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., dle něhož kladou se za určitých předpokladů novým stavbám na roven také stavby na pozemku dříve již zastavěném, splní-li se další podmínka zákona, že se stavba započne a dokončí ve lhůtě zákonem stanovené.
Názor, že ustanovení bodu 4. odst. 2. § 1 cit. zákona platí i pro převody stavebních parcel zastavěných za dalších předpokladů v ustanovení tom vytknutých, vyslovil N. s. s. již nálezem svým ze dne 11. března 1922 č. 2113, Boh. 1210 adm., na jehož odůvodnění se dle § 44 j. ř. poukazuje.
Vycházeje z mylného výkladu bodu 4. odst. 2. § 1 zákona ze dne 30. března 1920 č. 209 sb., nezabýval se žal. úřad otázkou, zda jsou splněny veškeré ve zmíněném předpisu zákona stanovené předpoklady pro osvobození od dávky z přírůstku hodnoty a nezjistil nebo se nevyslovil o tom, zda bylo převedené stavební parcely použito v celé její výměře ke stavbě a zda stavbu na ní provedenou jest pokládati za stavbu, na kterou se vztahuje zákon z 30. března 1920 č. 209 sb. se zřetelem na předpis § 1 zákona ze dne 28. prosince 1911 č. 242 ř. z., tato neúplnost řízení bylo způsobena mylným právním nazíráním žal. úřadu a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss pro nezákonnost.

Citace:

Nález č. 1807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 166-167.