Čís. 13712.
Pro otázku přednostního zástavního práva pro převodní poplatek podle § 216 čís. 2 ex. ř. jest rozhodná jen okolnost, na které časové období připadají poplatky přihlášené k rozvrhu nejvyššího podání, pokud se týče za kterou dobu nejsou zaplaceny a tedy jsou zadrželé, nikoliv však okolnost, kdy platební rozkaz, jímž byly předepsány, nabyl právní moci nebo byl knihovně zajištěn.
Došlo-li ke kupní smlouvě již před poznámkou zahájení dražebního řízení, jest pro otázku přednostního pořadí převodního poplatku z kupní smlouvy bezvýznamné, že kupní smlouva byla vtělena do pozemkové knihy po poznámce zahájení dražebního řízení.
(Rozh. ze dne 30. června 1934, R II 309/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice bernímu úřadu v přednostním pořadí převodní poplatek. Důvody: Přihlášený převodní poplatek ze vztahuje na kupní smlouvu ze dne 25. ledna 1932 mezi povinnými a manžely F-ovými. Žádost o knihovní zápis této smlouvy došla teprve po zápisu o zahájení dražebního řízení. Převodní poplatek byl splatný sice již dříve, avšak dražbou prodávaná nemovitost nemůže věcně ručiti za tento poplatek, bylo-li knihovní provedení kupní smlouvy znemožněno dražbou. Rekursní soud přikázal převodní poplatek v přednostním pořadí. Důvody: Poplatek z převodu vázne na věci, která tvoří předmět převodu, a předchází pořadím všem pohledávkám ze soukromoprávních titulů (§ 72 popl. zák. patentu ze dne 9. února 1850 čís. 50 ř. z.). Vydražená nemovitost byla skutečně předmětem převodu z dlužníků na Josefa a Annu F-ovy, neboť na základě kupní smlouvy ze dne 25. ledna 1932 bylo na vydražené nemovitosti zapsáno vlastnické právo pro Josefa a Annu F-ovy. Tento převod nemovitosti nemohl arciť vzhledem k ustanovení § 135 ex. ř. zabrániti tomu, by povolená již dražba nebyla provedena, než na tom nesejde. Hlavní jest, že vydražená nemovitost byla předmětem převodu, že ohlášený převodní poplatek byl předepsán z onoho právního jednání (kupní smlouvy), že převodní poplatek požívá přednostního práva na nemovitosti, která tvořila předmět převodu, a že přednostní právo nemohlo se zřetelem k době převodu ještě zaniknouti. Otázkou, zda převodní poplatek byl předepsán právem čili nic, a otázkou, jaké následky jsou spojeny s tím, že právní jednání se stalo neúčinným, nesmějí se soudy zabývati; poslední otázka spadá výhradně do pravomoci úřadů finančních, které jedině o tom budou rozhodovali, zda vyměřený převodní poplatek má býti odepsán.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z povahy věcného ručení nemovitosti za převodní poplatky (§§ 44 a 72 popl. zákona) plyne, že pro otázku přednostního práva těchto poplatků podle § 216 odstavec první čís. 2 ex. ř. jest rozhodna jen okolnost, na které časové období připadají poplatky přihlášené k rozvrhu nej vyššího podání, pokud se týče za kterou dobu nejsou zaplaceny a tedy jsou zadrželé, nikoli však okolnost, kdy platební rozkaz, jímž byly předepsány, nabyl moci právní nebo byl knihovně zajištěn (viz rozhodnutí čís. 325, 5035 sb. n. s.). V souzeném: případě došlo k právnímu jednání (ke kupní smlouvě), jímž bylo založeno věcné ručení vydražené nemovitosti za převodní poplatky, dne 25. ledna 1932. Jest proto pro otázku přednostního práva těchto poplatků bezvýznamné, že kupní smlouva byla vtělena do pozemkové knihy teprve dne 11. února 1933, když již téhož dne bylo pod předcházejícím čís. den. poznamenáno zavedení dražebního řízení, neboť pořadím, jehož nabylá vymáhající věřitelka podle §§ 135 a 216 odstavec první čís. 4 ex. ř., nemohlo býti dotčeno přednostní pořadí, jehož nabyl již před tím československý stát pro svou pohledávku převodních poplatků.