Čís. 13546.

Ručení za škodu provozem silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908. čís. 162 ř. zák.).
Odebere-li si vlastník auta spravené auto sám v dílně, nebo ustanoví-li osobu, která má obstarati dodání auta, neděje se dodávací jízda v provozu a na účet a na nebezpečí zhotovitele díla, nýbrž vlastníka auta. Není třeba, aby určená osoba měla úmysl převzíti dopravu jménem vlastníka a by věděla, že jí doprava auta byla svěřena z příkazu vlastníka.
Plné vyvinění řidiče (podnikatele jízdy) nelze spatřovati v tom, že řidič nejel větší rychlostí než 6 km, vyžadoval-li stav na křižovatce toho, aby řidič volil takovou rychlost, aby byl pánem rychlosti a neohrožoval bezpečnost osob a majetku.
(Rozh. ze dne 17. května 1934, Rv I 1920/32.)
Nezletilá žalobkyně byla zasažena autem, náležejícím Marii B-ové a řízeným Františkem S-em. Žalobní nárok proti Marii B-ové na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice z polovice důvodem po právu. Odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Důvody: Silostroj byl dán žalovanou firmě W. do opravy. Tato firma dala po skončené opravě silostroj dovézti k žalované svým zaměstnancem Františkem S-em. Tento jednal z příkazu své zaměstnavatelky, dovážeje silostroj jako řidič k žalované. Na této cestě přihodila se škodná událost. Tehdy nebyl silostroj ještě odevzdán žalované, byl ještě v moci jmenované firmy, nikoli v moci žalované. Onu firmu jest považovat! za podnikatelku provozu od okamžiku, kdy silostroj převzala do opravy, až do okamžiku, kdy silostroj žalované předala. Ona firma ručí tudíž na místě žalované za nehodu, o niž jde, neboť jí byl v době nehody silostroj ještě ponechán k provozu na vlastní účet a nebezpečí (§ 1 odst. (3) zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. z.). Významu nemá, že žalovaná žádala na jmenované firmě, by opravený silostroj za účelem odevzdání přivezla k žalované. Jmenovaná firma, jednajíc podle příkazu svého zákazníka, převzala povinnost, aby příkaz ten řádně splnila, a ručí též za všechnu škodu způsobenou při provedení onoho příkazu. Soud odvolací má mimo to za to, že úsudek soudu stolice první, že rychlost jízdy překročující 6 km za hodinu byla příčinou škodné události, nelze uvésti v soulad s ostatními zjištěnými skutečnostmi. Jisto jest, že žalobkyně vkročila s chodníku do jízdní dráhy, když silostroj vzdálen byl 2 m od místa nehody. Z výpovědí svědků jest patrno, že silostroj k místu nehody jel s kopce a že ihned při nárazu na žalobkyni byl zastaven. Při rychlosti 6 km za hodinu urazí silostroj 2 m v 1,2 vteřiny, též než řidič postřehne překvapující překážku a vystihne, jaké opatření má učiniti v zájmu bezpečnosti, uplyne aspoň 14 vteřiny. Za 34 vteřiny urazí silostroj rychlostí 6 km za hodinu se pohybující 0,84 m. Z toho vyplývá, že v souzeném případě musilo dojiti k nárazu silostroje na žalobkyni, i kdyby se byl silostroj pohyboval rychlostí jen 6 km za hodinu, to tím spíše, ježto jel dolů po svahu. Nelze tudíž tvrditi, že rychlost jízdy o něco vyšší 6 km za hodinu byla příčinou škodné události.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaná se vyviňovala námitkou, že odevzdala auto akciové továrně na automobily a letecké motory W. a spol. do opravy s tím, by firma po opravě automobil jí vrátila, což prý firma učinila poslavši auto po svém zřízenci Františku S-ovi, při kteréžto jízdě došlo ke škodné události. Zjištěno však bylo prvým soudem, že k této jízdě byl František S. poukázán k výslovné žádosti Františka T-a, zmocněnce žalované, a že firma W. této žádosti, tomuto příkazu vyhověla. Nepřihlíží-li odvolací soud k této skutečnosti a vychází-li z toho, že firma W. a spol. sama zvolila Františka S-a, přichází do rozporu se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), an sám praví, že vychází ze skutkového zjištění prvého rozsudku. Tato přehlédnutá okolnost jest však důležitá pro otázku (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), zda jízda podniknutá Františkem S-em s opraveným autem spadá podle § 1 odstavec (3) zákona o provozu silostroji do podnikatelství, na účet a nebezpečí firmy W. Majitel správkárny se stává tím, že dodáno auto k němu do správy, provozovatelem, dokud nebylo spravené auto vlastníku vráceno, jak vysloveno v rozhodnutí čís. 8978 sb. n. s. Avšak to platí jen, patřilo-li ke smlouvě o dílo (§§ 1151 a 1165 obč. zák.) i dodání spraveného auta vlastníku. Pakliže si vlastník odebéře spravené auto sám v dílně, aneb ustanoví osobu, která má dodání auta obstarati, neděje se dodávací jízda v provozu a na účet a na nebezpečí zhotovitele díla, nýbrž vlastníka auta, an vlastník s autem disponoval a určil i způsob dodání, ve kterémžto případě podle § 429 obč. zák. jest vlastníku auto odevzdáno, jakmile bylo podle jeho příkazu odesláno, to jest odevzdáno osobě jím určené. Tu nejde o nabytí držby nebo'moci zástupcem a není proto zapotřebí, by určená osoba měla úmysl převzíti dopravu jménem vlastníka a by věděla, že jí doprava auta byla svěřena z příkazu vlastníka, nýbrž o způsob odevzdání věci na základě zvláštního ustanovení zákona. Tomu nepřekáží, že S. jest zaměstnancem firmy W. a spol., aha mu firma nedala příkaz k dopravení auta z vlastní vůle podle svobodné volby, nýbrž svolila jen k tomu, by žalovaná strana k obstarávání svých věcí použila jejího zaměstnance. Nelze rovněž sdíleti názor odvolacího soudu, že vinu na škodné příhodě nese výhradně žalobkyně, nezletilá Věra B-ová, a že se žalovaná strana plně vyvinila. Neboť plné vyvinění podle § 2 zákona o provozu silostroji by bylo odůvodněno, jen kdyby žalovaný prokázal, že nemohl zabrániti škodné příhodě, ač dbal předepsané a odborné opatrnosti při řízení silostroje a při zacházení s ním. To se však nestalo. Nezáleží na tom, jak odvolací soud míní, že i při rychlosti 6 km by bylo ke škodné příhodě došlo a není řidič a podnikatel jízdy vyviněn tím, že řidič nejel větší rychlostí, než 6 km, ježto podle § 45 min. nař. čís. 81/10 ř. z. jest za všech okolností voliti takovou rychlost, by řidič byl pánem rychlosti a neohrožoval bezpečnost osob a majetku. Stav na křižovatce však vyžadoval, aby řidič snížil rychlost i pod 6 km, ježto křižovatka byla zabrána třemi vozidly mimo vozidlo žalované a cestujícími vystoupivšími nebo.čekajícími na nastoupení do dvou tam stojících vozidel (autobusů). Při patřičně snížené rychlosti by byl řidič auta žalované mohl zavčas zastavili na vzdálenost 2 m, na kterou mu nezletilá Věra B-ová do jízdní dráhy vkročila. Jel-li řidič za tak nebezpečného stavu křižovatky takovou rychlostí, že se mu to nepodařilo, nejednal s průměrnou a odbornou opatrností podle §§ 1297 a 1299 obč. zák., zejména uváží-li se, že při tak hustém ruchu osob, jež křižovatky musily použiti, mohl předpokládal, že mu na krátkou vzdálenost ta neb ona osoba může do jízdní dráhy vkročili. Právem proto uznal prvý soud, že se žalovaná strana plně nevyvinila, a že spoluzavinění nezletilé Věry B-ové jest jen poloviční a byl proto rozsudek prvého soudu obnoven.

Citace:

Čís. 13546.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 584-586.