Čís. 13333.

Manželský otec jest účastníkem řízení o ustanovení opatrovníka k činu a o jeho zmocnění k vedení exekuce jménem manželských dětí proti otci.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, R II 62/34.)
Usnesením opatrovnického soudu ze dne 10. února 1933 byl ustanoven Dr. K. opatrovníkem manželských dětí a usnesením téhož soudu ze dne 20. února 1933 bylo mu uděleno zmocnění k vedení exekuce proti otci dětí Františku J-ovi. Proti oběma usnesením podal rekursy otec dětí František J. Rekursní soud rekursy odmítl. Důvody: V řízení o návrhu na zřízení opatrovníka nelze otce dítek pokládati za účastníka ve smyslu § 6 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n., ježto nemůže rozhodnutím o návrhu býti ve svých právech dotčen. V důsledku toho nebylo třeba, by stěžovatel byl ve smyslu §§ 18 a 41 písm. g) cit. zákona před rozhodnutím o návrhu slyšen a nelze ho ani počítati k osobám, jimž zákon v § 37 přiznává právo ke stížnosti. Tak jest tomu i s usnesením, jímž byl opatrovník zmocněn: k vedení exekuce nehledíc ani k tomu, že slyšení stěžovatele před vyřízením návrhu a připuštění stížnosti proti usnesení vedení exekuce schvalujícímu bylo by v rozporu se zásadou, vyslovenou § 3 ex. ř. Obě stížností bylo proto jako nepřípustné odmítnouti.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu Františka J-a, zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k svému odmítacímu důvodu, o rekursech znovu rozhodl.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že v projednávaném: případě nelze stěžovatele, otce manželských dítek, považovati za účastníka ve smyslu § 6 zák. čís. 100/31 sb. z. a n., poněvadž prý nemůže býti rozhodnutím o osobě kolisního opatrovníka ve svých právech dotčen, a že důsledkem toho není k rekursu podle § 37 cit. zák. oprávněn. Při posouzení otázky, kdo má býti manželským dětem ustanoven opatrovníkem k činu, nelze přehlížeti, že otec, dokud nebyl zbaven moci otcovské, jest v prvé řadě povolán a oprávněn chrániti zájmy dětí, jež mohou být velmi citelně dotčeny, kdyby opatrovníkem byla ustanovena osoba nezdatná, nebo osoba, která proti otci nebo dětem chová nepřátelství, jak se to tvrdí v projednávaném případě, takže nemůže nestranně hájiti zájmy dětí, což prý jest jen k jejich škodě. Může tudíž býti otec manželských dítek rozhodnutím soudu o osobě opatrovníka k činu a o jeho zmocnění k vedení exekuce ve svých právech přímo dotčen, jest ho proto považovati za účastníka řízení (§ 6 cit. zák.) a nelze mu důsledkem toho odepříti oprávnění k rekursu (§ 87 cit. zák.), jakž se stalo napadeným usnesením. Bude proto na rekursním soudu, aby o rekursech znovu rozhodl, nehledě k svému odmítavému důvodu.

Citace:

č. 13333. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 286-287.