Čís. 13431.

Žalobnímu žádání o vydání vkladní knížky z důvodu vlastnického práva nebrání zahájená rozepře, namítl-li nynější žalobce v jiném sporu proti žalobě nynějšího žalovaného započtením nárok na náhradu škody náhradou její hodnoty. Žaloba o vydání vkladní knížky jest však předčasná, dokud o námitce započtení nebylo zamítavě rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1934, Rv I 628/34.)
Sporem C 395/32 domáhala se Marie V-ová na žalovaném Aloisu Z-ovi vydání vkladní knížky spořitelny nebo zaplacení 2.700 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že žalobu pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně, pokud napadlo rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byla pro tentokráte zamítnuta žaloba o vydání vkladní knížky spořitelny; rozsudky nižších soudů, pokud rozhodly o žalobním nároku na zaplacení 2.700 Kč, zrušil a toto žalobní žádání odmítl.
Důvody:
Podle zjištění odvolacího soudu namítala nynější žalobkyně proti žalobě nynějšího žalovaného o 9.500 Kč (Ck Ia 512/31) v žalobní odpovědi, podané 19. září 1931 započtením nárok z vkladní knížky odpůrcem jí zadržované a znějící na 2.700 Kč. Není sporu o tom, že tento nárok započtením namítaný je totožný s nárokem na zaplacení 2.700 Kč, v nynější žalobě alternativně uplatňovaným, pročež brání tomuto nyní alternativně uplatňovanému nároku na zaplacení 2.700 Kč zahájená rozepře Ck Ia 512/31 (plen. rozhod. sb. n. s. čís. 7905). Toto žalobní žádání není však předčasné, nýbrž nepřípustné, nemělo tedy býti pro tentokráte zamítnuto, nýbrž a to i z úřadu odmítnuto. V tomto bodě bylo rozsudky obou nižších soudů zrušiti a zmíněnou část žaloby odmítnouti. Žalobnímu žádání o vydání vkladní knížky arciť nebrání zahájená rozepře, poněvadž jde o jiný předmět (vydání knížky, nikoliv zaplacení peněžité částky). Žaloba se opírá o porušení vlastnictví, z něhož může pro oprávněného vzniknouti i věcný nárok na vydání zadržené věci i obligační nárok na náhradu škody náhradou její hodnoty. Tyto nároky může však oprávněný uplatňovati jen alternativně, jak to žalobkyně v žalobě skutečně činí, nikoliv však oba nároky dohromady, neboť, bude-li uspokojen jeden z nich, zaniká tím i druhý. Když tedy nynější žalobkyně namítala v dřívějším sporu Ck Ia 512/31 započtením nárok na náhradu hodnoty vkladní knížky, rovnající se výši vkladu 2.700 Kč, nemůže žádati v nynějším sporu vydání vkladní knížky samotné, pokud o její kompensační námitce není zamítavě rozhodnuto, nehledě ani k tomu, že jejímu žádání brání prozatímní opatření ze dne 27. října 1932 č. j. Ck Ia 512/31, pokud bude v platnosti. Odvolací soud tudíž tuto část žalobního nároku právem zamítl pro tentokráte.

Citace:

č. 13431. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 427-428.