Čís. 13519.

Souhlasný názor nižších soudů, že rejstříkový soud nemůže přihlédnouti k pouhému oznámení člena družstva ve věcech, jež náležejí do revisní činnosti svazu, nepříčí se zákonu (§ 46 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 9. května 1934, R II 207/34.)
Člen Rolnické záložny ve V., zapsaného společenstva s r. o., navrhl, I. aby bylo ředitelství Rolnické záložny ve V. vytknuto, pokud se týče uloženo zachovávat! stanovy, jež jsou porušovány tím, 1. že se přijímáni členů neděje podle § 10 stanov ředitelstvím družstva, 2. že se povolování úvěru děje proti ustanovení § 6 stanov, 3. že podíly nepřiděluje ředitelstvo, nýbrž prokurista záložny Rudolf C. samostatně, 4. že podíly nejsou postupováný jen členům ve smyslu § 7 stanov, 5. že František H., ač byl tím od výboru pověřen, nebyl připuštěn k revisi hospodářství ředitelstva, II. aby byla usnesení valné hromady ze dne 26. března 1931 prohlášena za neplatná, ježto se jí zúčastnili členové, kteří ředitelstvím za členy přijati nebyli, po případě členové, kteří nabyli podílů dříve, než se stali členy. Rejstříkový soud vydal usnesení, že není příčiny, aby o návrzích Františka H-a něco zařídil. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Pokud jde o výtky
33* H-a, že se příjímání členů neděje podle § 10 stanov ředitelstvím družstva, že se povolování úvěru děje proti ustanovení § 6 stanov, že podíly nepřiděluje ředitelstvo, nýbrž prokurista záložny Rudolf C. samostatně, že podíly nejsou ve smyslu § 7 stanov postupovány jen členům a že František H., ač byl výborem k tomu pověřen, nebyl připuštěn k provedení revise hospodářství ředitelstva, směl a musel by rejstříkový soud k těmto výtkám přihlížeti jén, kdyby mu je oznámil Ústřední svaz českých hospodářských společenstev v Čsl. republice v Brně jako revisní orgán, jemuž Rolnická záložna ve V. podléhá, neboť § 24 nař. čís. 134/1903 ř. zák., podle něhož má rejstříkový soud působiti k tomu, by bylo dbáno zákonných a statutárních předpisů, se vztahuje jen na oznámení revisního svazového orgánu učiněná rejstříkovému soudu podle § 9 zákona čís. 133/1903 ř. zák. a § 23 nař. čís. 134/1903 ř. zák. Na pouhé oznámení člena ve věcech, které patří do revisní činnosti svazu, nesmí rejstříkový soud nic podnikati, neboť by tím zasahoval do autonomní sféry společenstva. Může se tedy člen družstva domáhati nápravy jen u příslušného svazu, jehož revisi se družstvo podrobilo, po případě může člen, byla-li porušena jeho individuelní, konkrétní práva, nastoupiti též na pořad práva. Stěžovatel se dovolává rozhodnutí čís. 5486 sb. n. s., při tom však přehlíží, že v případě, jehož se toto rozhodnutí týká, byla podána revisní zpráva, vytýkající závady.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jenž napadá souhlasná usnesení soudů nižších stolic pro nezákonnost (§ 46 odst. (2) zákona čís. 100/1931), nelze přiznati oprávnění. Právní názor rekursního soudu, že nelze přihlížeti k výtkám stěžovatele, pokud jsou uvedeny pod I. 1. až 5. usnesení soudu první stolice, poněvadž nebyly oznámeny revisním orgánem, se nepříčí zákonu, nýbrž se shoduje úplně s předpisem § 9 zákona ze dne 10. června 1903 čís. 133 ř. zák. o revisi společenstev výdělkových a hospodářských a §§ 23 a 24 min. nařízení ze dne 24. června 1903 čís. 134 ř. zák. Ani z rozhodnutí čís. 12676 sb. n. s., jehož se stěžovatel dovolává vedle rozhodnutí čís. 5486 sb. n. s., s nímž se vypořádal již rekursní soud, nemůže stěžovatel nic vyvoditi pro opačný názor. Netřeba se proto zabývati dalšími vývody dovolacího rekursu, pokud se obírají uvedenými výtkami. Pokud se týče platností usnesení valné hromady ze dne 26. března 1931, mohl by je rejstříkový soud přezkoumati jen, kdyby byla předmětem zápisu do společenstevního rejstříku, což však nebylo ani tvrzeno.

Citace:

Čís. 13519.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 543-544.