Čís. 13409.

Směrnice pro stanovení výše krytí pohledávky oddělného věřitele ve smyslu § 47 odst. (3) vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 29. března 1934, R I 85/34.)
Vyrovnací komisař přiznal věřiteli (úvěrnímu spolku) hlasovací právo jen co do 63.152 Kč. Rekursní soud přiznal úvěrnímu spolku hlasovací právo co do 130.000 Kč.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu dlužníka zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by, doplně řízení, o věci znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 47 odstavec (3) vyr. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. jest přiznati oddělným věřitelům hlasovací právo jen za tu část pohledávky, která pravděpodobně nebude uhrazena z práva na oddělné uspokojení. To závisí na budoucích skutkových okolnostech, jež nelze přesně zjistiti a jež jsou více méně jen domněnkami. Na domněnky ty lze souditi ovšem na podkladě nynějšího skutkového stavu a musí bytí důsledné. Nelze však vytýkati nedůslednost názoru rekursního soudu, že nevzal za podklad při stanovení výše krytí pohledávky úvěrního spolku plnou odhadní hodnotu nemovitostí 1,151.944 Kč, nýbrž jen »od oka« určenou částku 1,000.000 Kč. Neboť nejbezpečnějším měřítkem jest ustanovení § 230 obč. zák., jenž určuje výši sirotčí jistoty. V nejpříznivějším případě (kdyby šlo jen o pozemky) by činila tato jistota dvě třetiny skutečné ceny, tedy jen 767.962 Kč 66 h, nehledíc ani k tomu, že za dnešních tísnivých hospodářských poměrů na trhu nemovitostí lze stěží docíliti plné odhadní hodnoty. Nestala se proto dovolacímu rekurentu újma tím, že rekursní soud vzal za základ svého rozhodnutí 1,000.000 Kč. A pokud se týká nedobytnosti postoupených pohledávek, jest na oddělném věřiteli, by uvedl a dokázal, které z postoupených pohledávek, po případě do které části jsou jednotlivé pohledávky nedobytné a mnoho-li z nich se nedá získati pro krytí věřitelovo. Jinak však nejsou skutkové podklady pro zjištění pravděpodobného krytí pohledávky úvěrního spolku dostatečně vyšetřeny (§§ 189 odstavec (4), 192 odstavec (1) k. ř. a 70 vyr. ř.) a jest proto zapotřebí doplniti řízení zejména šetřením: 1. zda došlo úvěrnímu spolku z postoupených mu pohledávek od ledna 1933 do prosince 1933 celkem 344.023 Kč 15 h a zda v tom jest i částka 66.631 Kč 90 h placená firmou R., i částka 17.871 Kč 75 h placená P-em; 2. zda tyto dvě poslední pohledávky vyrovnacího dlužníka vznikly ze zápůjčky poskytnuté dlužníkem oněm dvěma osobám; 3. jaký účel má záruční fond 25.000 Kč, složený dlužníkem u zmíněného úvěrního spolku a která jeho část by podle nynějšího majetkového stavu Kreditvereinu mohla přijiti v úvahu jako krytí pohledávky úvěrního spolku za dlužníkem, k čemuž jest si vyžádati i stanovy zmíněného úvěrního spolku; 4. jakou odhadní a výkupní cenu mají životní pojistky dlužníkovy, do jaké výše jsou zajištěním pro pohledávku městské spořitelny v H. a mnoho-li z nich připadá na krytí pohledávky úvěrního spolku. Podle výsledků šetření by bylo pak uvažovati, do jaké části jsou postoupené pohledávky úvěrního spolku nedobytné a jaké krytí mu poskytuje záruční fond 25.000 Kč a životní pojistky.

Citace:

č. 13409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 398-399.