—Čís. 9756 —Čís. 9756.Náhrady škody z důvodu vyhlášení úpadku lze se domáhatí jen a) neměl-li navrhovatel právo žádati o vyhlášení úpadku, b) třebas měl — Čís. 9756 —420právo, učinil tak vědomě proti dobrým mravům, by dlužníka poškodil. Krytí zástavou nevylučuje jsoucnost pohledávky.(Rozh. ze dne 21. března 1930, Rv I 1148/29.)Žalobce domáhal se na žalované bance náhrady škody, ježto k návrhu právního předchůdce žalované banky byl prý na jmění žalobcovo vyhlášen úpadek. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Dovolatel domáhá se na žalované náhrady škody z toho důvodu, že převzala banku, na kterou změnil svou firmu úvěrní ústav a že tento 1. naléhal na vyhlášení úpadku na žalobcovo jmění, ač mu nic nedluhoval, dluh měl jinak uhražen, takže nebylo zákonných podmínek, pro vyhlášení úpadku, 2. že oklamal úpadkový soud a obmyslně zahájí úpadkové řízení. Nehledíc ani k tomu, zda jsou tu podmínky, za nichž přejímatel závodu ručí za dluhy předchůdcovy, mohl by se žalobce domáhati náhrady z důvodu vyhlášení úpadku na jeho jmění odst. a) kdyby úvěrní ústav byl neměl právo žádati o vyhlášení úpadku a úpadek byl tedy prohlášen bezprávně; b) měl-li úvěrní ústav tehdy toto právo, kdyby tak byl učinil vědomě proti dobrým mravům, by žalobce poškodil (§ 1295 druhý odstavec obč. zák.). Prvá otázka byla pravoplatně .rozhodnuta usnesením úpadkového soudu, jímž bylo povoleno vyhlášení úpadku. Proto se nelze v tomto sporu již obírati tím, zda úpadkové řízení bylo zahájeno právem. Proti vyhlášení úpadku měl se dovolatel brániti v tehdejším řízení. Odvolací řízení není neúplné proto, že odvolací soud neprováděl důkazy o tom, zda se vyhlášení úpadku stalo právem Odvolací soud neocitá se ani v rozporu se spisy po rozumu § 503 čís. 3 c. ř. s., vycházeje z předpokladu, že se vyhlášení úpadku stalo právem. Jde tu o úsudek právní, nikoliv o skutkový předpoklad. Pokud jde o další důvod, o nějž by dovolatel mohl opírati svůj nárok po případě podle 1295 druhý odstavec obč. zák., tvrdil v prvé stolici jen, že úvěrní ústav navrhl vyhlášení úpadku, ač dovolatel byl aktivní a nic nedluhoval a ač dluh jeho byl jinak uhražen. Ale nižší soudy zjistily jednak, že dovolatel v úpadkovém řízení při jednání o návrhu na vyhlášení úpadku uznal dluh do výše 58000 Kč, a dále zjistily podle výsledku sporu o uznání pohledávky 414436 Kč 33 h v úpadku, že byla tato pohledávka úvěrního ústavu právoplatně rozsudkem uznána za pravou částkou 199828 Kč 60 h, a že se proto nemůže jednati o předstírání pohledávky úvěrním ústavem, již tím padá důvod žalobcem uplatněný, že úvěrní ústav oklamal úpadkový soud nesprávným předstíráním pohledávky. Krytí zástavou nevylučuje jsoucnost pohledávky. Žalobce tvrdil sice dále, že byl aktivní a že jeho dluh byl uhrazen, ale netvrdil, že úvěrní ústav z toho důvodu proti dobrým mravům a vědomě zneužil svého práva navrhnouti vyhlášení úpadku, by byl žalobce poškozen. Svým přednesem neopodstatnil podminky druhého odstavce § 1295 obč. zák., an neuvedl pro ně určitých okolností, neuváděje ani, jaká měl aktiva a pasiva, jaké úhrady byly úvěrnímu ústavu poskytnuty na krytí, a čím odůvodňuje, že úvěrní ústav věděl o aktivnosti a dostatečnosti úhrady, a proč jednal tedy neslušně v úmyslu, by dovolatele poškodil. Proto není žalobní nárok podle § 1295 druhý odstavec obč. zák. opodstatněn žalobcovým přednesem.