Č. 11302.

Známkové právo: »Zaměnitelná podoba« dvou známek ve smyslu § 3 známkové novely z roku 1895.
(Nález ze dne 23. května 1934 č. 10513.) Prejudikatura: srov. Boh. A 1053/21, 3253/24, 3861/24, 7467/28.
Věc: Wolfgang W. a firma W. and Co. Pensylvania Refining Oil Comp. v K. proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle spisů jest u obch. komory v Liberci s prioritou od 30. prosince 1927 pro firmu Transatlantic Oil Company of Czechoslovakia R. and Co. v T. — dnešní stranu zúčastněnou — pro oleje pro automobily pod č. 17621 zapsána známka, obsahující černou pěticípou hvězdu, z níž vybíhají vlevo tři paprsky a kterou protíná černý kruhový pás umístěný napravo od hvězdy. Uprostřed tohoto kruhového pásu jest obraz napodobené vlajky Spojených států amerických a drobný nápis »The Star Oils«.
Pro firmu »Pensylvania Refining Oil Company W. and Co. v T.«, dnešní st-lku, byla zapsána dne 23. února 1929 u obch. komory v Liberci pro pravé americké, zvláště pensylvanské oleje pod č. 18713 známka, obsahující v barevném provedení obraz Indiána, který stojí na zeměkouli a drží v rukou vlajku Spojených států amerických. Přes obraz zeměkoule jest proveden na červeném štítku bílý nápis »White Star Refining«. V spodní části známky jest pak bílá šesticípá hvězda.
Na podkladě žaloby zúčastněné strany de pres. 14. prosince 1929 vydalo min. obch., po provedeném řízení, nař. rozhodnutí, jímž, opírajíc se o prioritu známky č. 17621 Liberec, nařídilo výmaz známky stěžující si strany č. 18713 Liberec pro její zaměnitelnou podobnost s výše uvedenou známkou zúčastněné strany ve smyslu § 3 známkové novely z roku 1895 a uznalo st-lku povinnu k náhradě útrat sporu. K odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedlo min. v podstatě toto:
Známky č. 17621/Liberec a č. 18713/Liberec obsahují jako společný motiv vyobrazení hvězdy. Třebaže našemu známkovému právu jest ochrana motivu cizí, dlužno přece míti na mysli, že tam, kde jde o znázornění předmětu druhově téhož (hvězdy), nelze — vezme-li se, jak zákon požaduje, za základ jen obyčejná pozornost a tedy i obyčejná pamět průměrného konsumenta — předpokládati, že v jeho paměti utkví více než zcela povšechné rysy, které ten který předmět charakterisují, v tomto případě ony, které postačují a kterých jest potřebí, aby vyvolaly představu hvězdy. Hvězdy v obou srovnávaných známkách se liší počtem cípů (pět a šest) a barvou (černá a bílá). Tyto rozdíly nejsou takového rázu, aby mohly odůvodniti domněnku, že si jich povšimne i průměrný konsument při zcela obyčejné pozornosti a obyčejné paměti, zvláště když se uváží, že konsument vidí obě známky často teprve po dlouhých časových intervalech a že může novou známku srovnávati jedině s »pamětním obrazem« dříve spatřené starší známky. Obě hvězdy ve srovnávaných známkách jsou zaměnitelně podobny. Tyto hvězdy jsou tak výraznou částí ve známkách, že mohou býti pojímány konsumenty jako zvláštní značka, která jest určena vyznačovati původ zboží z určitého podniku. Za těchto okolností nemůže pak ani připojení jiných sebe různějších součástí vyloučili záměnu známek. Tím méně lze vyloučiti záměnu v tomto případě, kde dalším společným znakem známek jest obraz vlajky Spojených států amerických, dále i slovo »Star«, které právě poukazuje na význam obrazu hvězdy. Dále také černý kruhový pás s jedné strany a obraz zeměkoule s druhé strany jsou si graficky dosti blízké. Zvláště tu dlužno si všimnouti, že v obou známkách jest hvězda na okraji a že jest kruhovým pásem, resp. okrajem zeměkoule, v polovině proťata.
Jest sice pravda, že nápis »White« ve známce č. 18713/Liberec poukazuje na bílou barvu hvězdy jako na významný znak. Leč tato okolnost nemůže ještě vyloučiti záměnu známek. Především dlužno míti na mysli, že možnost záměny třeba posuzovati s hlediska konsumenta, který zná známku starší (zúčastněné strany), nikoliv mladší známku (st-lky). Ve starší známce č. 17621/Liberec pak chybí jakýkoliv poukaz na barvu hvězdy. Konsument, který si zapamatoval ze známky zúčastněné strany (č. 17621/Liberec) obraz hvězdy, spokojí se s tím, že na nabídnutém zboží spatří obraz hvězdy, který oproti dříve spatřené hvězdě nevykazuje zvláštních charakteristických rozdílů, a jest na snadě, že dalším součástem známek nebude již přikládati významu. I když si však přes to povšimne slova »White«, nevyloučí toto slovo jeho omyl o provenienci zboží, ježto si, jak třeba připustiti, při obyčejné pozornosti ani nepamatoval, jakou barvou byla provedena hvězda ve známce zúčastněné strany. Ve známce zúčastněné strany nebyl žádným nápisem na to upozorněn, že právě černá hvězda má býti pro zúčastněnou stranu charakteristickou. Přijme tedy konsument zboží s bílou šesticípou hvězdou v domnění, že jde o výrobek zúčastněné strany, zvláště když shledá ve známkách ještě jiné grafické podobnosti, o nichž byla výše řeč.
Posléze dlužno ještě připomenouti, že postačí k záměně podle § 3 známk. novely, jestliže konsument nepokládá známku st-lčinu přímo za onu dříve spatřenou známku strany zúčastněné (s černou hvězdou), nýbrž za jinou známku téže firmy, neboť i tím vznikl omyl o provenienci zboží, způsobený obsahem známek. I tento omyl jest možný u konsumenta, který bude pokládati za rozhodující značku provenience obraz hvězdy, při čemž si bude rozdíl v barvě, po případě i některé rozdíly v grafické úpravě, pokud si jich vůbec povšimne, vykládati tak, že zúčastněná strana užívá pro své zboží vždy obrazu hvězdy, že však barvu i úpravu známek volí různou pro jednotlivé kvality svých výrobků.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Podle § 3 znám. novely z roku 1895 může býti známka vymazána z důvodu, že jest jiné dosud platné a dříve zapsané známce pro stejný druh zboží tak podobná, že by rozdíl mohl býti postřehnut obyčejným kupcem jen při zvláštní pozornosti. V daném případě není na sporu priorita známky č. 17621/Liberec před známkou st-lky ani to, že obě střetnuvší se známky jsou zapsány pro stejný druh zboží. Předmětem sporu jest toliko podobnost známek těch ve smyslu § 3 znám. novely. Vykládaje tento předpis vyslovil nss již v četných nál. (srov. Boh. A 1053/21, nál. z 5. října 1923 č. 16407 uveřejněný u Boh. A 3253/24 a j.), že účelem jeho je chrániti majetníka podniku, pro který je určitá známka zapsána, proti tomu, aby při provozování svého závodu nebyl poškozen tím, že jiný podnikatel užívá známky stejné neb podobné tak, že zboží z podniku cizího může býti omylem průměrného konsumenta pokládáno za zboží z podniku, pro který byla zapsána známka starší. Za kriterium podobnosti sluší proto ve smyslu § 3 znám. novely pokládali právě možnost omylu v naznačeném směru.
V nál. pak Boh. A 7467/28 vyslovil nss, že po zákonu jest pro posouzení podobnosti známek rozhodno toliko, jak jsou v rejstříku známkovém zapsány, a v nál. Boh. A 3861/24, že při posuzování podobnosti známek nelze se omeziti na srovnání prostého celkového dojmu optického, nýbrž že dlužno přihlížeti též k tomu, jakou charakterisační způsobilost mají jednotlivé součástky známky. Jest tudíž v první řadě zkoumati, zdali žal. úřad řeše daný spor, přidržel se zákona ve smyslu výkladu obsaženého v právě podaných nálezech, na němž nss trvá i v případě daném. V té příčině jest předem poukázati k tomu, že žal. úřad uvedl ihned na počátku svých úvah, že obě střetnuvší se známky obsahují jako společný motiv vyobrazení hvězdy. Tento výrok posuzován sám o sobě svádí k závěru, že žal. úřad šel v tomto případě přes meze zákona tím, že nepoložil za základ svého úsudku o podobnosti konkrétní obsah střetnuvších se známek, nýbrž jen motiv jim společný, měřítko to, o němž sám uznává, že jest zákonu cizí. Zkoumaje však uvedený výrok v souvislosti s dalším obsahem nař. rozhodnutí neshledal nss, že žal. úřad vycházel z tohoto mylného pojetí zákona, kdyžtě ihned na tento výrok navázal zjištění, že vyobrazením hvězdy jest znázorněn předmět druhově týž, jehož jen všeobecné obrysy utkví v paměti průměrného konsumenta. Z toho jest patrno, že — ač žal. úřad vyslovil, že jde ve směru právě vytčeném o motiv — postavil se ve skutečnosti na stanovisko, že v daném případě spočívají střetnuvší se známky nejen na stejně abstraktní myšlénce — motivu —, nýbrž že obsahují konkrétní provedení této myšlénky způsobem charakteristickým, jenž jest s to uvésti průměrného konsumenta při obyčejné pozornosti v omyl o původu zboží.
Touto úvahou dospěl nss k názoru, že žal. úřad pojal jako charakteristický rozlišovací prvek, společný oběma střetnuvším se známkám, na prvém místě vyobrazení hvězdy. Tak ostatně chápe nař. rozhodnutí i stížnost. Vedle toho však přiznal žal. úřad charakterisační a rozlišovací význam, sesilující možnost omylu o původu zboží vyvolanou vyobrazením hvězdy, ještě dalším prvkům oběma známkám společným, t. j. vyobrazení vlajky Spojených států sev. amerických, slovu »Star« a umístění hvězdy v obou známkách na okraji kruhovitého útvaru, rovněž oběma známkám společného a znázorňujícího ve známce st-lky zeměkouli, ve známce zúčastněné strany kruhový pás, jež oba nad to hvězdu v prostředku protínají.
Zkoumaje tato zjištění nemohl nss shledati ani že odporují spisům, ani že je nelogický neb jinak vadný závěr z nich žal. úřadem čerpaný, že uvedené prvky ve své souvislosti a v grafické kombinaci, jak jsou užity k utvoření střetnuvších se známek, jsou s to uvésti průměrného konsumenta v omyl o původu zboží známkami těmi označeného. Nss neshledal také nelogickým neb vadným úsudek, že za tohoto stavu nemá rozhodujícího charakterisačního významu ta skutečnost, že hvězda je ve známce st-lky bílá, ve známce pak protistrany černá a že vykazují hvězdy tyto různý počet cípů, ani v tom, že známka stěžující si strany je provedena — C. 11.303 —
barevně, sdíleje názor žal. úřadu, že rozdíly ty neutkví zpravidla průměrnému konsumentu v paměti a stane-li se tak mimo očekávání přece, že bude obyčejný kupec předpokládati, že odchylky tyto byly týmž podnikem zavedeny k odlišeni jednotlivých kvalit zboží stejného druhu. Ze stejných důvodů neshledal nss ani nelogickým, ani jinak vadným úsudek žal. úřadu, že podobnost střetnuvších se známek, založená na výše uvedených prvcích v jejich grafické soustavě, není vyloučena ani postavou Indiána ve známce st-lčině a vyobrazením zeměkoule, a nad to i proto, že setrval na právním názoru vysloveném v nál. Boh. A 9181/31, že je-li vytvořena známka z více prvků, majících i stejnou charakterisační způsobilost rozlišující, takže by každý z těchto prvků sám o sobě byl způsobilý tvořiti obsah známky ochranné, není touto skutečností vyloučena možnost zaměnitelné podobnosti se známkou jinou, jež obsahuje jen jeden, (neb více, ne však všechny) z těchto prvků. Dospěv těmito úvahami k závěru, že stížnosti se nezdařilo otřásti nař. rozhodnutím, musil ji nss pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

Č. 11302.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1092-1096.