Č. 11 126.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Dědicem ve smyslu ustanovení č. 2 § 4 dávk. pravidel č. 143/22 Sb. je každý, kdo se jako dědic přihlásil a jehož přihláška byla soudem přijata.
(Nález ze dne 8. března 1934 č. 21 009/33.)
Věc: Antonie Š. v J. (adv. Dr. Kar. Papež z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok. Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem mor. zem. výběrčího úřadu v Brně ze 3. května 1929 byla st-lce jménem vlastním a jménem pozůstalosti po Anně S. předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodu polovice nemovitostí zapsaných ve vložkách č.... v B., odstoupených smlouvou ze 14. dubna 1925 Josefu S. Odvolání st-lky, ve kterém uplatňovala osovobození od dávky podle § 4 č. 2 pravidel a brojila proti výši dávky, bylo okr. úřadem v Jihlavě a v cestě instanční nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z důvodu, že v daném případě nešlo o převod na dědice po Anně S., nýbrž o pozůstalostně schválený převod s dědiců, resp. s pozůstalosti na osobu stojící mimo okruh osob vyjmenovaných v § 4 č. 2 dávk. prav. Tvrzení v odvolání obsažené, že Josef S. na základě dědické dohody převzal pozůstalostní nemovitosti proti vyplacení podílů ostatním dědicům, neodpovídá skutečnosti, neboť o podílech není v odstupní smlouvě řeči, nýbrž je tam stanovena odstupní cena bez ohledu na to, jak tato bude rozdělena mezi dědice.
O stížnosti uvážil nss takto:
Mezi stranami neni sporno, že k pozůstalosti po Anně S. přihlásili se jako dědici z testamentu st-lka Antonie Š. a další osoby v testamentu uvedené, a dále jako dědic ze zákona manžel zemřelé Anny S., Josef S., a že přihlášky jak dědice zákonného, tak dědiců z poslední vůle byly soudem přijaty, že obě strany byly pozůstalostním soudem k vyřízení sporu o nároku dědickém poukázány na procesní soud, a konečně že po podání žaloby byla mezi přihlášeným dědicem ze zákona a přihlášenými dědici z testamentu uzavřena odstupní smlouva ze 14. dubna 1925, která byla pozůstalostním soudem schválena a byla podkladem pro vyměření sporné dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Spor jest o to, zda Josef S., na něhož v důsledku této smlouvy přešla polovina nemovitostí tam blíže označených, byl dědicem ve smyslu § 4 č. 2 dávk. prav. a zda proto příslušelo převodu osvobození ve smyslu tohoto ustanovení. Nss shledal stanovisko, které zastává stížnost, správným.
Dávková pravidla jednají v § 4 o převodech, jež nejsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty z důvodu, že vůbec nedošlo k nějakému realisování přírůstku hodnoty ve smyslu § 1. Tak nejsou podle bodu 1. dávce podrobeny převody na případ smrti na dědice a legatáře a převody neúplatným jednáním právním mezi živými, neboť jde o převody, ve kterých se nevyskytuje žádný realisovaný přírůstek. O stejné věci jedná bod 2, který zahrnuje všechny případy, kde nedojde, jako při bodu 1, k normálnímu odevzdání pozůstalostních nemovitostí na dědice, legatáře a osoby, jimž přísluší povinný podíl, nýbrž kde za projednávání pozůstalosti (t. j. před odevzdáním nebo převzetím pozůstalosti) se stanou převody mezi těmito osobami. Tyto převody slouží jen k vypořádání mezi dědici a k usnadnění pozůstalostního řízení, a nemají za účel realisování přírůstku.
Hlavní případ takovýchto převodů mezi zmíněnými osobami bude dělení pozůstalosti mezi osobami, jichž právo na pozůstalost není sporné, takže jedna neb některé z těchto osob převezmou nemovitosti a jiné se spokojí movitými věcmi neb penězi.
Jinak se však nemá věc ani tehdy, když nastane narovnání mezi osobami, jejichž dědické nároky si odporují. Podle § 125 nesporného patentu má soud, jsou-li podány k téže pozůstalosti dědické přihlášky několika dědiců, které si odporuji, přijmouti veškeré přihlášky a odkázati přihlášené dědice na procesní soud. Spor se vede pak mezi přihlášenými dědici, a jsou tudíž v tomto stadiu v pozůstalostním řízení dědici obě procesní strany. Stane-li se pak během takového sporu nějaké ujednání mezi oběma procesními stranami, nemůže jíti o ujednání mezi pozůstalostí (která by mohla býti zastoupena jen částí dědiců) a osobou cizí, nýbrž jde o ujednání mezi přihlášenými dědici, které slouží k vypořádání jejich sporných dědických nároků.
Bylo-li tedy v daném případě, jak není sporno, v tomto stadiu mezi přihlášenými dědici vedoucími spor o pozůstalost, učiněno ujednání toho obsahu, že určité nemovitosti pozůstalostní mají připadnouti přihlášenému dědici Josefu S., pak šlo o takovéto vypořádání pozůstalosti mezi dědici, a je pro spornou věc bez významu, že toto ujednání bylo formálně uzavřeno jako smlouva odstupní, ve které vystupovali s jedné strany dědici z testamentu (v zastoupení pozůstalosti) jako odstupitelé a s druhé strany Josef S. jako nastupitel. šlo tedy v daném případě o převod na dědice ve smyslu § 4 č. 2 dávk. pravidel, a příslušelo proto tomuto převodu osvobození podle tohoto ustanovení.
Neprávem odepřel tudíž žal. úřad st-lce osvobození od dávky, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se musil nss zabývati dalšími námitkami stížnosti, brojícími proti výši předepsané dávky.

Citace:

č. 11126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 605-607.