Č. 11 125.

Vojenské věci: * Výživa uchazeče o příspěvek vyživovací podle zák. č. 120/1921 Sb. není ve smyslu § 4 cit. zák. ohrožena, je-li i po povolání dosavadního jeho živitele k činné službě vojenské fakticky postaráno o jeho výživu poměrům přiměřenou. Z jakých pramenů příjem ten plyne, je lhostejno.
(Nález ze dne 8. března 1934 č. 17 321/33.)
Věc: Anna H. v M. jménem nezl. Waltera H. proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. vyživovací komise v Mar. Lázních výměrem z 28. května 1931 zamítla nárok na vyživovací příspěvek pro Waltera H., nemanželského syna Josefa H., podle zák. z 18. března 1921 č. 120 Sb. z toho důvodu, že nejsou dány předpoklady ve smyslu § 4 zmíněného zák. (§ 215 č. 530/1919, § 2m č. 582/19 Sb.). Odvolání, v němž st-lka namítala, že nemanželský otec dítěte Waltera H., Josef H., byl rozsudkem okr. soudu v Mar. Lázních z 27. června 1929 uznán povinným platiti až do dokončeného 6. roku věku dítěte měsíčně předem příspěvek na výživu v částce Kč 130, a že proto dítěti přísluší podle § 4 zák. č. 120/1921 Sb. nárok na vyživovací příspěvek, zamítla zem. vyživovací komise nař. výměrem, ježto výživa nemanželského dítěte vzhledem k tomu, že bylo vydržováno rodiči nemanželské matky, nebyla ohrožena nastoupením vojenské služby, ku které nemanželský otec byl povolán. O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Žal. úřad nezabýval se otázkou, zda nezletilý Walter H. byl svou výživou podstatně závislý na pracovním příjmu svého nemanželského otce Josefa H., nýbrž, odepřel mu nárok na vyživovací příspěvek z důvodu, že výživa jeho povoláním jeho nemanželského otce ke službě vojenské nebyla ohrožena, kdyžtě dítě bylo vydržováno rodiči nemanželské matky.
Netřeba se proto zabývati oněmi vývody stížnosti, které uplatňují, že J. H. byl podle pravoplatného rozsudku soudního již v době nastoupení služby vojenské povinen poskytovati dítěti alimenty, neboť vývody ty v podstatě snaží se dokázati, že výživa dítěte byla na povolaném podstatně závislá a proto povoláním jeho byla ohrožena.
Vlastního důvodu zamítavého rozhodnutí týká se námitka, že subsidiérní alimentační povinnost nemanželské matky resp. jejích rodičů nároku na vyživovací příspěvek nevylučuje. Této námitce nemohl však nss dáti za pravdu.
Podle § 4 zák. č. 120/1921 Sb. je nárok na vyživovací příspěvek podmíněn tím, že výživa člena rodiny byla na pracovním příjmu povolaného podstatně závislá a povoláním tím je ohrožena, t. j. že po odpadnutí příspěvků, které poskytoval povolaný ze svého pracovního příjmu, člen rodiny nemá tolik, kolik třeba na jeho výživu poměrům přiměřenou. Stačí-li ostatní jeho příjmy na takovouto výživu, nelze říci, že by výživa jeho byla ohrožena. Z jakých pramenů příjmy ty plynou, je lhostejno, záleží pouze na faktu, že je má.
V daném případě úřad zjišťuje, že dítě bylo vydržováno rodiči nemanželské matky. Stížnost to nepopírá ani nenamítá, že přes tyto příspěvky výživa dítěte je ohrožena. Námitka, že k těmto příspěvkům nelze hleděti, podle toho, co svrchu dovoženo o pojmu »ohrožení výživy«, není důvodná.

Citace:

č. 11125. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 604-605.