Č. 11 127.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí z titulu přístavby podle § 52 zák. č. 44/1927 Sb. platí pouze pro převod pozemku, kterého bylo použito k rozšíření dosavadního staveniště za účelem provedení přístavby, předpokládajíc, že stavební plocha takto zvětšená je po provedení přístavby v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné zastavěna.
(Nález ze dne 8. března 1934 č. 21 736/33.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1210/22, 4107/24, 4434/25, 4885/25, 10 249/33.
Věc: Josef L. a Anna R. ve F. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou trhovou z 12. ledna 1923 koupili st-lé dům čp.... se stavební parcelou č.... ve F. Platebním rozkazem ze 3. října 1923 byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí zciziteli. Když nebyla dávka na zciziteli dobyta, zahájeno řízení s nabyvateli jako ručiteli. Během řízení žádali tito podáním z 11. září 1928, aby převod byl osvobozen od dávky z důvodu přístavby podle § 49 a 52 zák. č. 44/27 Sb.
Záručním platebním rozkazem zem. inspektorátu pro zem. dávky z 27. května 1930 vyměřena jim dávka, při čemž osvobozena od dávky část stavební parcely ve výměře 79,39 m2, zastavěná přístavbou (řeznické dílny a skladiště) a část ve výměre 9,20 m2 nezastavitelná, celkem 88,59 m2 v částečné zcizovací hodnotě 28 348,80 Kč oproti celkové zcizovací ceně 330 000 Kč; dávka na část onu připadlá činila 36 470 Kč z celkového obnosu dávky 48 898,40 Kč.
Odvolání, dožadující se osvobození celého převodu od dávky, zamítl okr. úřad a v pořadu stolic žal. úřad, tento z následujících důvodů: »Podle sdělení nabyvatelova, t. j. strany, byla na domě čp.... ve F. provedena přístavba. Vyměřující úřad zjistil dotazem na berní správu ve F., že na tuto přístavbu připadá pouze 79,39 m2. K tomu slušelo při— počísti 9,20 m2, jež neměly býti zastavěny. Od dávky osvobozená výměra činila tudíž celkem 88,69 m2. Strana vykládá si ustanovení zák. v tom smyslu, že v daném případě nastal předpoklad pro osvobození celého převodu od dávky, avšak neprávem. Ustanovil-li zák. č. 44/27 Sb. v § 52, kde mluví o osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, jako podmínku osvobození, že převodní parcely bude použito v plné výměře podle rozhodnutí stav. úřadu přípustné, dlužno ustanovení tomu rozuměti tak, že převod parcely, jíž bylo použito k stavbě, jest osvobozen zásadně toliko jen v mezích skutečného zastavení. Z dávky celkové slušelo tudíž pouze vyloučiti částku, jež odpovídá výměře 88,59 m2 dávce nepodléhajícím
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, nss uvážil:
Paragraf 52 zák. č. 44/27 Sb. poskytuje osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí převodům pozemků, uskutečněným v letech 1920—1927, bylo nebo bude-li pozemku použito v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné ke stavbám uvedeným v § 49. Podle tohoto §u jsou to nové stavby, přístavby, nástavby a přestavby. Ratio tohoto ustanovení byla zcela nepochybně podpora stav. ruchu. Zákon chtěl podnítiti stavební podnikání za účelem získání nových obytných a jiných místností, a k tomu účelu poskytuje osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, aby snížil stavební náklady snížením ceny staveniště. Osvobození poskytuje se převodu pozemku, na němž stavba ve smyslu § 49 byla provedena, a jenom tehdy, jestliže se pozemku stavbou tou využije v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné.
Otázkou, kdy předpoklady ty podle obdobných zákonů dřívějších jsou splněny, zabýval se nss v četných svých judikátech, na př. Boh. A 4885/25, pokud se týče novostaveb, a v judikátech Boh. A 1210/22, 4107/24 a 4434/25, pokud jde o nástavby.
V daném případě jde o přístavbu.
Zákon č. 44/27 Sb. v § 49 klade přístavby jako samostatný, zvláštní druh stavebního podnikání vedle nástaveb; dlužno proto ve smyslu tohoto zák. předpisu přístavbou rozuměti toliko stavbu, která připojuje se ke stavbě již existující — na rozdíl od nástavby — ve směru horizontálním. Přístavba v tomto smyslu předpokládá tedy — stejně jako novostavba — určitou dosud nezastavěnou plochu pozemkovou, na které se má provésti. Je možný dvojí případ:
1. Převede se stavební parcela, která sice jest již zastavěna, není však touto stavbou v plné výměře podle stavebního řádu přípustné plošně využita, a zbývající plochy využije se v plné přípustné výměře k provedení přístavby. 2. Dosavadní staveniště zastavěné — ať již v plné přípustné výměře čili nic — rozšíří se za účelem provedení přístavby, o pozemek nově získaný, a plochy, která z tohoto pozemku a eventuelně z původního staveniště je pro zastavění k disposici, využije se až do plné výměry dle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné k provedení přístavby.
V případě prvém bylo by možno vykládati zákon v ten smysl — to je stanovisko stížnosti —, že osvobození požívá převod celé zastavěné parcely, jen když na zbývající zastavitelné části provedena byla přístavba, anebo v ten smysl — jak to míní nař. rozhodnutí —, že převod je sice osvobozen, ale jen v tom poměru, kolik z celého staveniště zabírá plocha zaujatá přístavbou s připočtením plochy podle rozhodnutí stavebního úřadu nezastavitelné.
Nss nemohl se přikloniti k stanovisku úřadu z důvodů, které vyložil již v nál. Boh. A 10 249/33, totiž se zřetelem k tomu, že zákon nějakého částečného osvobození převodu podle míry zastavění převedeného pozemku nezná, nýbrž jen — jsou-li splněny podmínky § 52 — osvobození úplné anebo žádné.
Nss nemohl však dáti za pravdu ani stížnosti, uváživ, že při stanovisku stížnosti bylo by možno po případě dožadovati se osvobození převodu zastavěného pozemku z důvodu přístavby v každém případě i tehdy, když by na zbývající části provedena byla přístavba jakákoli, třebas i zcela nepatrná přístavba, schodiště, vedlejších místností a pod., která by pro účely zák. o stav. ruchu sledované neměla pražádného významu. Takovýto výklad zneuznával by úplně zřejmou intenci zákona a vedl by k jeho obcházení. Rozeznávati však podle toho, o jakou přístavbu jde, pro to zákon neposkytuje ani opory ani měřítka.
Těmito úvahami veden, dospěl nss k závěru, že zákonem stanovené osvobození převodů pozemků z titulu provedení přístavby dlužno omeziti na případ druhý, t. j. pouze na převod takového pozemku, kterého bylo použito k rozšíření dosavadního zastavěného staveniště za účelem provedení přístavby. Zda se přístavba provede pak právě jenom na nově přikoupené ploše, či z části nebo i zcela na původním staveništi, zůstává již lhostejno, bylo-li jen přístavbou celé zbývající původní i nové staveniště stavebně využito v plné výměře podle rozhodnutí stav. úřadu přípustné.
V daném případě nešlo o převod pozemku použitého k rozšíření dosavadního zastavěného staveniště za účelem provedení přístavby, nýbrž o shora uvedený případ prvý, a není tu tedy vůbec nároku na osvobození z titulu provedené přístavby. Jestliže žal. úřad st-lům přes to přiznal osvobození, byť i jen částečné, neporušil tím žádného subj. práva jejich, a stížnost je tedy bezdůvodná.

Citace:

č. 11127. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 607-609.